Temné tajemství - kapitola 13.

Druhý den jsem šla do školy, nepřipadalo mi to nijak zvláštní, protože jsem se cítila skvěle. Přesto jsem se trošku zarazila, když jsem si ráno zavazovala před zrcadlem kravatu. Co když si někdo všimne těch jizev? Byl to první den, kdy jsem nepospíchala - nemusela jsem se tolik malovat, stačily stíny, tužka na oči,řasenka a lesk na rty a bylo to. Vlasy jsem si pročesala kartáčem a nechala rozpuštěné. Byly stejné jako včera - dokonale rovné, až na ty zvlněné konečky. Super, aspoň ušetřím čas a nebudu potřebovat žehličku na vlasy. V polovině cesty tramvají do školy nastoupila osoba, kterou bych tady v životě nečekala - Candy a s ní... Lucy. Vypadala trošku zaraženě, se svojí sestrou se bavila zdráhavě, ale vypadala celekm šťastná. Jenže co mě překvapilo a vyděsilo nejvíc ze všeho byla uniforma - naše školní uniforma. Bože ne! Jen ať Lucy nechodí ZNOVU se mnou do třídy. Nenápadně jsem se přesunula k předním dveřím, aby si mě nevšimly, povedlo se. Vystoupila jsem o stanici dřív a ten kousek doběhla. Kupodivu jsem se ani nezadýchala. Na školní dvůr jsem vcházela ve chvíli, kdy tramvaj zastavovala na zastávce. Zajímavé.
Ve třídě už byli téměř všichni, včetně Jaspera a Michel. Než jsem se šla posdit do lavice, zastavila jsem se u ní.
"Čau Lorenzová, tak jaká byla noc?" zeptala se škádlivě. Protočila jsem oči. Svojí historkou jí zatěžovat nebudu.
"Ahoj, chci se zeptat - ty si volala mým rodičům, že jsem u vás?"
"Jo." odpověděla s nezájmem, ale najednou ožila. "Jasper mi volal, že jste se potkali a jsi u něj, tak jestli nezavolám k vám, že přes noc zůstaneš u nás... tak jsem to udělala..." zhluboka jsem vydechla.
"Díky Michel."
"Nemáš zač." mrkla, "A mimochodem, vypadáš skvěle! Byla jsi u kadeřnice? Na kosmetice? Začínáš být sexy... a to jsem holka jo. Brr... ale ne, fakt vypadáš senzačně. Ten kluk má na tebe dobrý vliv."
"Jasně, díky. Tak já jdu a ještě jednou díky za to, co jsi pro nás udělala. Až budeš potřebovat, tak ti to vrátím."
"To beru. A padej už nebo si budu myslet, že se neustále kouká na mě." usmála jsem se a otočila se na Jaspera, který se na mě se zájmem díval. Sedla jsem si vedle něj.
"Ahoj." pozdravila jsem neutrálně. Nikdo by neřekl, že .... ehm... no nic.
"Ahoj Amy." oplatil mi pozdrav a krásně se usmál, až se mi na okamžik zastavil dech.
"Nebudeš věřit, kdo k nám pří - " nestačila jsem to doříct. Do třídy právě vcházela Candy a za ní trochu nervózní Lucy. Všechny pohledy se upíraly na nově příchozí blondýnku. Viděla jsem Jamese, jak s debilním úsměvem zírá na její rty. Že by si hledal novou oběť? Chudák Lucy, a to ji ani nemám ráda. Candy si sedla do své lavice a velice nevybíravě vyhodila svoji "kamarádku" - klon, aby si sestra mohla přisednout. Pak si začaly povídat. Myslím, že Candy ji seznamovala s tím, jak to chodí u nás ve třídě a ve škole. Najednou sebou Lucy trhla a její hlava se otočila k naší lavici. S Jasperem jsme si přestali povídat o plánech na výkend a oba se jak na zavolání otočili na Lucy. Ta na nás zírala zmateným, vykuleným a později naštvaným pohledem ledově modrých očí. Neodpustila jsem si sladký úsměv. Jasper jí zamával a já se začala smát. Michel nenápadně přišla k naší lavici a tak, aby jsme to slyšeli jen my dva, řekla:
"A hele, vypadá to, že se nám sem začíná slejzat nejen celá rodinka, ale i celá třída... začíná to být zajímavé... další holka do patry Barbie a spol.?", ušklíbla jsem se. Jasně, že Lucy bude s Candy v partě. Jablko nepadá daleko od stromu, jen chci vědět, jak ty jejich dvě nafoukaná ega vydrží být spolu v jedný třídě... uvidíme.
Naproti dnešku škola uběhla celkem v pohodě. Lucy byla naprosto nadšená z Deana a nemístně se chichotala. Jaké bylo její překvapení, když Dean, tak jako pokaždé, když Jasper nedával pozor a neustále mě znervózňoval, nejdřív hodil papírek se vzkazem od katedry až k na naši lavici a já zčervenala jak rajče, když jsem si to přečetla, a pak když přišel k naší lavici a se slovy:
"Jaspere...Jaspere... tovje sousedka je sice kočka, ale není vůbc soustředěná , pojď k tabuli, ať taky chvíli dává pozor. Nikdo nechápal. Jen já znovu zčervenala rozpaky, Lucy zčervenala zlostí a závistí a Michel se začala dusit smíchy.
Po škole jsem zjistila, že Lucyina skříňka je hned vedle mojí. Ach jo.
"C otady děláš?" zasyčela na mě. Nevěřícně jsem se na ni podívala.
"Já? Já jsem tady dýl než ty, spíš co tady děláš ty!? Smířily jste se se setřičkou?" rýpla jsem si. Bylo to krutý, ale měla mě nechat napokoji.
"Co - jo. Vidím, že Jasper taky změnil školu, zase."
"On sem už chodil před tím, znovu se přestěhovali, víš. Objevil se tady chvíli po mě."
"Asi máš radost..." ušklíbla se.
"Jasně, že mám." odpověděla jsem a zavřela skříňku. Lucy chtěla znovu něco prohodit, ale předběhla jsem ji.
"Lucy, co kdyby jsme začaly od znova? Ty přestaneš dělat do mýho kluka a já tě přestanu otravovat s tvojí trošku skandální rodinou... co ty na to?" chvíli přemýšlela.
"Změnila jsi se, Amy."
"Hmm... tak co ty na to?"
"Opravdu, ale vypadáš dobře, líp než na naší staré škole. Já nechci začít špatně, řekla jsem si, že tohle bude nová etapa mého života... tak snad můžu začít i u tebe... souhlasím. Nechám tebe a Jaspera být, vypadáte spolu šťastní... nejsem z toho nadšená, ale fajn. Ale ty mi na oplátku slíbíš, že nebudeš nikomu říkat o mojí rodině a minulosti, ano?"
"Platí."
"To je divnej pocit..." podotkla.
"Jo to je. Takže mír..." napřáhla jsem k ní ruku a ona mi gesto oplatila. Potvrzeno.
"A jestli tě můžu o něco poprosit... neříkej nikomu, že spolu s Jasperem chodíme. Ještě ne... prosím."
"Dobře, i když... fajn. Nechápu, ale fajn, ovšem... někdy si to vyberu..."
"Super. Tak se měj, uvidíme se po prázdninách. Jo, a prosím, kdyby si mohla nenápadně prohodit před Candy, že Jasper... však víš, protože nejsi jediná, kdo... však víš." oh, to bylo velmi smysluplné...
"Jasně... počkej! Candy! Ale ne! My máme stejnej vkus na kluky, aaaahh hrůza, hrůza! !!Tak... ahoj." rychle odkráčela a kroutila hlavou.
Bylo to divný, ale svým způsobem ulehčující. O jednoho nepřítele méně. Dobrá bilance pro dnešní den. Tak.... a hurá prázdniny! Jak já miluju maturity... a volno, který my jako nižší ročník máme!