Tajemství?

Starý šedivý panelák, jakých je v tomhle městě nekonečně mnoho. Neliší se nijak od ostatních, ale přesto je jiný. Ve třetím patře, v jednom z bytů stojí proti sobě mladý, sotva dvacetiletý muž a krásná dívka.
„ Řekni mi důvod. Proč jsme tady?“
„ To žádný člověk neví.“ Odpoví dívka tichým hlasem.
„ Ani ty ne? Ty přece nejsi...“
„ Nejsem? Možná ne. Ale kdysi jsem byla. Kdysi.“ Dívka se zasněně zadívá někam mimo. „ Změnilo se toho hodně, ale tohle ne. Nikdo nezná důvod.“
Mladík dívku chvíli pozoruje. Pak, jakoby se mu v pohledu mihlo něco vítězoslavného. „Jistě... Až... Pak už přece nebudu člověk. Dozvím se pak...?“
„ To nevím, nikdy jsem si tím neprošla. Možná.Ale stojí ti to za to, to zjišťovat? Co když se zklameš? Tohle nemůžeš vrátit.“
Mladík nevnímá. Pokračuje dál ve svých myšlenkách„ Určitě. Nebo alespoň... Ty. Ty- povíš mi potom ty svá tajemství?“Upřeně se zadívá na dívku.
„ Já? Žádná nemám...“ Říká dívka zklamaně. A zmizí. Mladík se chvíli dívá na místo, kde stála. Pak se pohlédne dolů na židli, na které stojí. Zavře oči. Provaz na jeho krku se malinko pohnul. Tak mluvil se Smrtí. Nemá žádná tajemství. Stejná jako život. Ale dá se Smrti věřit? Kdo řekl, že mluvila pravdu? Na mladíkově tváři se míhá poslední úsměv. Kdo by věřil Smrti! Zhluboka se nadechne, narovná se a....!
Smrt nemá tajemství. Jen jedno... Touží potom, co nikdy nemůže mít. Po životě.