Dokonalé sepětí

...bylo to vyzývavé jako neuhnout Mauglímu pohledem. Přeskočila jsem z bílé dlaždice na černou a čekala, co ty na to. Dal jsi mi šach v této žabomyší válce a já vyhrála i nevyhrála - obojí z úcty k sobě. Pod nohama se mi líhla hadí mláďata, když jsem se na ně podívala, zatočila se mi hlava. Fatálně. Opojně. Ovíjeli se mi kolem nohou a smyslně mrskali svými jazyky.

Do doupěte vstoupila Hannah a jednoho mi zavěsila kolem krku. Tížil mě, i těšil. Natáhla jsem paži a on se vlnivými pohyby vydal k mému zápěstí. Usmívala jsem se a tys nechápal. /Ještě ještě ještě../ Cítila jsem každý záchvěv vesmíru.

Hannah mi nabídla cigaretu. Bosá tančila mezi plazícími se tělíčky a zpívala něco o životě. Ona v tom zkrátka umí chodit. Já stála na místě, trochu v rozpacích, trochu v obavách a trochu v nadšení. Tys nevěděl, co říct. Zklamání? To nic. Jednou mě to pohltí, já vím. Hlavně se o mě neboj. Je to moje volba.

Zvedla jsem ze země další hádě a usmála se na Hannah. Už netančila. Seděla koutě, hlavu svěšenou, vlasy šedivé a dohořívající cigaretu hodila po plížícím se hadím hloučku. /Zmizte!/ Obličej si schovala do dlaní. A tvůj vyčítavý pohled mlčel. Ve vzduchu visely houslové klíče.

Na okamžik mi jí bylo líto, ale pak jsem se zhluboka nadechla a znovu ucítila tu vábivou vůni. Slepě jsem ji následovala, obklopená hadími spiklenci a doufala, že mě nechytíš za ruku. Ne teď. Teď si vychutnám jejich hladkou kůži.. Vezměte si mě, než někdo bouchne dveřmi.