Dáma v černém

V horách, pod starým zkrouceným dubem bydlí. Zpívá ukolébavku stromům v lese, o krvi a utrpení.
Po nocích chodí tmavým lesem, na hlavě závoj z pavučin, na těle šaty černé. Pod jejíma bosíma nohama, zem krvácí.
Zavřete okna, utěsněte dveře, když prochází okolo vašich domů, nosí jen skázu, utrpení a smrt.
Pod závojem svítí zelené oči, vsazeny do bílé tváře, černé vlasy, splívající na boky. Hraje si s nimi vítr, silný a studený.
Nepláče a přece jí kanou slzy.
Čeká na kraji lesa na dítě, které jí dá svou nevinou duši.
Otvírá rudá ústa, zpívá píseň meluzíny. Ruce pošpiněné krví natahuje k bouřlivé obloze, získává sílu z blesků, získává krásu z deště.