Na věku nezáleží

Na věku nezáleží

Hlas – Umíráš.

Žena – Já vím, proto jdu na operaci.

Hlas – Ne, ty mi nerozumíš, operace ti nepomůže. Zemřeš.

Žena – Co? Proč? Jak to můžeš vědět? Kdo...

Hlas – To je mnoho otázek. Řeknu ti pouze, že to vím.

Žena – Ale jak? A proč mi to říkáš?

Hlas – Prostě vím...

Žena – Ale proč...

Hlas – Nevím. Snad tě chci připravit, snad abys si užila poslední dny lépe, než ležením v nemocnici.

Žena – Já ale nemohu zemřít, ještě mi nebylo ani třicet!

Hlas – Na věku nezáleží.

Žena – Ne! Proč to říkáš? Kdo ti nařídil mě takhle mučit?!

Hlas – Ale to se pleteš. Mým úkolem není mučit tě, nýbrž připravit.

Žena – Já tvou pomoc nechci, nepotřebuji ji.
Odejdi, jen mi lžeš, nechci tě tu.

Hlas – Nevíš, co říkáš! Je-li to však tvé přání, odejdu.

Žena – Pak odejdi!

Hlas – Jak chceš, tady sbohem.

*Pacientka se plna nadějí probouzela po operaci na lůžku.*

Žena – Jak jsem na tom doktore?

*Nic.*

Žena – Doktore?!

Doktor – Pravdu?

Žena – Jistě!

Doktor – Nádor nebylo možné vyjmout. Operace se nezdařila, zbývá vám jen pár dní života.
Umíráte!