Smrt není nikdy klidná

Smrt není nikdy klidná

Hlas – Proč jsi to udělala?

Dívka – Chci odtud.

Hlas – Ale proč? Svět je tak krásný, život je tak krásný!

Dívka – Chceš mi to rozmluvit?

Hlas – Snad.

Dívka – Už je pozdě. Stalo se.

Hlas – Nikdy není pozdě. Dokud žiješ, tak ne!

Dívka – Četla jsem všechno možné, o tomhle se ale nikde nepsalo.

Hlas – A o čem?
Můžeš to zastavit. Ještě můžeš žít!

Dívka – Jsi jen můj přelud.

Hlas – Možná. To nic nemění, měla bys žít. Zavolej si pomoc!

Dívka – Jdi pryč! Zmiz, chci umřít v klidu!

Hlas – Smrt není nikdy klidná.

Dívka – Jakto? Co už, když ne smrt?

Hlas – Vždy je tu někdo, více či méně, jako já. Vždy někdo našeptává. Zemři nebo žij. Já ti říkám žij!

Dívka – Kdo jsi? Co chceš?

Hlas – Jsem nikdo. Jen bezvýznamná existence, pro tebe však nyní jediná naděje. A co chci? Chci abys žila! Žila a zemřela jako šťastný starý člověk.

Dívka – Já ale nechci! Chci zemřít, teď a tady.

Hlas – Já tě nenechám!

Dívka – Ne! Jdi pryč!

Hlas – Nikam nejdu. A ty taky ne!

Dívka – Vypadni!!

Hlas – Ne. Zachráním tě, budeš žít!

Dívka – Ne!! Vypadni, slyšíš, vypadni!!! Padej!!! Jdi pryč z mé hlavy!!! Táhni!!! Chci umřít v klidu!!! Zmiz!!!!!

Hlas – Ty křičíš. Zlobíš se?

Dívka – Jsi ještě tady? Padej!!

Hlas – Jak chceš. Už tu nemusím být.
Jednou mi poděkuješ. Jednou.

*Hlas zmizel a dívka si oddechla.*

Matka – Bože! Markéto, cos to provedla!

Dívka – Mami?

Matka – Haló? Má dcera si podřezala žíly!
Kam? Veveří dva...