Immortial

Blížila se půlnoc. Nad městem zuřila strašlivá bouře.

Mladý muž se procházel po místnosti, každou chvíli netrpělivě pokukoval po nástěnných hodinách visících nad dveřmi.
"Olegu, to chce klid." usmál se na něj muž sedící za psacím stolem naproti hodinám. Na desce stolu byla jmenovka, kapitán Bartolomew Morrison. Kapitán Morrison, vysoký holohlavý afroameričan byl šéfem policie města Paradise City, a ačkoliv se zdál naprosto v klidu byl více nervózní než po místnosti stále pobíhající doktor Oleg Stochmal s mastnými vlasy a hranatými brýlemi.
"Jak mám být v klidu, já se bojím kapitáne, já se bojím." odvětil muž rozechvělým hlasem.
"Ale jděte Olegu, vždyť se každou chvíli setkáváte s psychopaty toho nejhoršího ražení, a teď mi chcete namluvit, že se bojíte?"
"Pch, vy nic nechápete, ten muž je horší než celé osazenstvo naší psychiatrické léčebny."
"To možná je." kapitán chvíli přemýšlel a sledoval doktora, který se blížil k pokraji nervového zhroucení, pak sáhl do šuplíku od stolu a na vytáhl svůj revolver a papírovou krabičku nábojů. Nabyl revolver a schoval ho pod košili.
"Eh, to mě má jako uklidnit." nevěřil svým očím doktor.
"Jistě." popravdě však to mělo uklidnit samotného kapitána.
"Myslím, že to funguje spíše naopak." doktorovi se začali třást kolena a tak přestal chodit po kanceláři.

Nastala dlouhá chvíle ticha, rušena jen doktorovým hlubokým oddychováním, a pak nastal ten moment. Někdo zaťukal na dveře.
"Vstupte." kapitánovi začalo tlouct srdce ještě rychleji.
Do místnosti vstoupil zavalitý muž v uniformě.
"Už jsou tady kapitáne."
"Přiveďte je." Morrison pohlédl na doktora, který se postupně přiblížil až k němu, do bezpečí za stůl.
"Posaďte se Olegu nebo mi tu ještě omdlíte." kapitán, i když opravdu nerad, opustil své křeslo a přenechal ho Stochmalovi.

Ve dveřích se objevily dvě postavy, do místnosti vstoupil, spíše byl vhozen, stařec, jehož tvář, oblečení a ruce poukazovali na to, že žije v naprosté bídě, nemluvě o zaschlých stopách krve nejen na jeho nemožně fialovém saku, ale i na obličeji. Navíc byl celý zmáčený deštěm a nejspíš nebyl zas tak úplně při smyslech, protože si pořád dokola pro sebe něco opakoval, nebylo mu moc dobře rozumět, v ústech mu chybělo několik zubů.
Silueta druhé postavy naznačovala, že se jedná o velkého statného muže. Byl schován ve stínu, ještě před prahem dveří, ale už bylo znát, že je s tím mužem také něco v nepořádku, na hlavě mu čněly nějaké výrůstky.
"Vstupte dál." Morrison pozval záhadného muže dovnitř.
Postava vystoupila ze stínu, ale i na světle vypadala stejně jako ve tam, až na to, že odhalila velké "L" na hrudi. Muž byl dokonale zahalen černou maskou s malýma špičatýma ušima a černým kostýmem s oranžovými pruhy.
"Brej večír, kapitánku." zavrčel muž směrem ke kapitánovi.
"Lynxi, dovolte abych vám představil doktora Olega Stochmala. Olegu tohle je Lynx, záhadný strážce města." maskovaný strážce překročil na zemi se krčícího starce, který si stále mluvil sám pro sebe, a přešel až za stůl k doktorovi.
"Těší mě." Lynx natáhl svoji ruku v černé rukavici k sedícímu doktorovi, který mu to opětoval a také zvedl svoji, i když velice se třesoucí, ruku.
"Potěšení je na mé straně." vykoktal ze sebe doktor, neopouštějící svůj bezpečný úkryt, a přes stůl kouknul na zbědovaného starce, při tom si pomyslel zda toho staříka zničil muž, stojící před ním. Roztřásl se ještě víc.
"Vy se mě bojíte?" Lynxovi pobaveně zaškubaly koutky úst.
"Pan doktor má z vás velký respekt, to snad chápete." odvětil mu místo Stochmala Morrison.
"Promiňte kapitáne, já nemluvil jen o něm, já tím myslel oba dva." otočil se k Morrisonovi. "Vždyť se setkáváme dost často, proč máte ze mě strach až teď? To mě docela udivuje." maskovaný strážce obešel kapitána, pohrdavě si prohlédl zbídačeného mumlajícího starce a znovu ho překročil. Zastavil se až u dveří. "Myslím, že bude lepší, když odejdu."
"Počkejte, i když to bude asi pro nás nepříjemné, hlavně potom co jste odhalil příčinu našeho strachu," kapitán se nervózně ohlédl na doktore, který nespouštěl oči ze starce, "Chci, abyste tu byl i při výslechu."
"Budete ho mučit?" zeptal se se zájmem Lynx.
"Myslím, že ne. Ale aspoň se dovíte, co jste to právě ulovil za zvíře."
"Zvíře. Fakt vtipné." Lynx se zamyslel. "Vlastně kapitáne, nenašel bych pro toho pancharta lepší výraz. Určitě tu zůstanu." odvrátil se od dveří.
Mezitím kapitán přitáhl z rohu místnosti židli, postavil jí z druhé strany stolu než byla ta jeho židle s doktorem Stochmalem. Ze země zvedl prašivého starce a posadil ho na ní.
"Mám vám také přinést něco k sezení." zeptal se strážce.
"Ne děkuji, radši postojím." Lynx se postavil za starce, ale jakmile se k němu přiblížil, udělalo se mu nevolno, tento stav však dokázal potlačit. Kapitán Morrison se posadil na roh stolu.

"Nejdřív než začnem s výslechem bylo by dobré, kdybyste nám řekl jak jste ho ulovil." kapitán se nenápadně ujistil, že má svoji pistol ukrytou za košilí.
Lynx si pohledem změřil všechny účastníky v pokoji a spustil. "Včera v noci jste mě kapitáne požádal, abych našel a , jak sám říkáte, ulovil tohoto zkurvenýho bastarda." Lynx se ani nesnažil zakrýt svojí nenávist ke starci. "Začal jsem tedy s průzkumem okolí, kde byl viděn naposledy, samozřejmě tam jsem ho nenašel. Tak jsem se vydal do podzemí mezi zvířata podobného ražení." při pomyšlení na ostatní psychopaty se otřásl znechucením.
Kapitán i doktor pozorně naslouchali Lynxovu vyprávění, stařec si drmolil stále jedno a to samé slovo pořád dokola s hlavou položenou na desce stolu.
"Tam jsem dostal první indicie, ten muž se jmenuje, teda vlastně jmenoval Lewis Milo, žil dlouhá léta na jihu města, v italské čtvrti. Jel jsem tedy tam, bohužel jediné co jsem se dověděl, že jeho byt je dlouhou dobu neobydlený. Ale nebyl bych to já, kdybych se do toho bytu nepodíval, však mě znáte." Lynxovi znovu pobaveně zaškubaly koutky. "V bytě jsem objevil další indicii, starý inzertní lístek s nabídkami bytů. Tu noc jsem objel tři z pěti na tom seznamu. Bohužel začalo svítat, rozhodl jsem se proto pokračovat v průzkumu bez svého kostýmu. Ano, já mám i lidskou podobu." dodal rychle, když viděl doktorům zmatený výraz. "Nakonec jsem toho muže našel, ale čekal jsem až na večer, až půjde znovu na lov a až já budu mít na sobě svojí kůži. Našel jsem ho v parku, okamžitě jsem ho zajal a teď se vám musím pánové musím omluvit, nejel jsem přímo sem, víte já byl celý den na nohou a superhrdinové musí také jíst. Mezitím co jsem jedl, nechal jsem starce na bezpečném místě, u potoka v parku pod mostem, jenže se tu vyskytl další problém, začalo pršet, dost pršet a než jsem se vrátil, málem byl tenhle hajzl utopenej, ne že by si to nezasloužil, dyť zohavuje nevinné lidi a ještě navíc pořád dokola mele to slovo, a já jsem kvůli tomu málem několikrát pořádně vylít, ale vím, že vy byste se na mě pořádně nasral, takže jsem ho zachránil a máte ho tu." Lynx se omluvně usmál na kapitána.
"Zajímavý příběh, aspoň že už mu je konec. Nyní přichází řada na vás, Olegu."
"Samozřejmě." doktor po dlouhé době odvrátil oči od starce. "Chci se zeptat, ehm, pane Lynxi, nevíte co je to za slovo, které pořád dokola opakuje?" na tuto otázku doktor dlouho sbíral odvahu.
"Jo, jediný co jsem pochytil bylo nějaký áternutos, nebo tak nějak."
"Neznělo to spíš jako aeternitas?" při doktorových slovech stařec zpozorněl.
"Jo asi jo, proč?"
"Co to znamená Olegu?" zajímal se kapitán.
"Aeternitas znamená latinsky věčnost, jedná se o personifikaci nesmrtelnosti, většinou je představována jako had pohlcující vlastní ocas. Později se tato bytost nazývala také Uroboros či Ouroboros."
"Vyčerpávající odpověď" dodal Lynx.
"Ale proč to opakuje neustále dokola?"
"No třeba chce naznačit, že je nesmrtelný." ironie byla vlastnost ve které se Lynx vyžíval.
"Nebuďte směšný." podíval se na něj opatrně kapitán.

Stařec zvedl hlavu ze stolu. "Chcete vědět proč?" podíval se na doktora, ten leknutím ucukl.
"Heh, ten hajzl mluví." zajásal pobaveně Lynx.
"Prosím, pane Lynxi, mohl byste být po celou dobu výslechu zticha?" koukl se na něj se strachem v očích Stochmal.
Lynx zavrčel a vražedně se na doktora podíval.
"Promiňte, ale..." chtěl se hned doktor omluvit.
"To je v pořádku. Nezlobte se, já nejsem zvyklej na to, aby mi někdo poroučel. Omluva je na mé straně." zavrčel Lynx.
"D-d-d-dobře." vykoktal doktor.
"Tak budeme pokračovat." Morrison netrpělivě vstal ze svého místa.
"Jasně." doktor se znovu zaměřil na starce. "Řekněte nám pane, eh." Stochmal zapomněl jméno vyslýchaného. "Můžete nám pro začátek říci jak se jmenujete?"
"Myslím, že to není zase tak důležité. Ale když na tom trváte, mé celé jméno je Lewis Albert Milo, váš přítel má dobré informátory." Lynx položil starci svoji ruku na rameno a pořádně se do něj zaryl. Stařec jako by nic necítil.
"Moje chyba." omluvil se hned Lynx, když zjistil, že se na něj dívá Morrison.
"Dobrá, takže pane Milo, proč jste vašim obětem," Stochmal znechuceně polkl, "proč jste vašim obětem vždy uřízl pravou ruku?"
"No, víte." stařec vytáhl svoji pravou ruku, kterou měl doteď zastrčenou v saku, ale na místo ruky doktorův zrak spočinul na pahýlu.
"Kdo vám to udělal?"
"Já, byla to moje chyba, byl jsem ještě malý kluk a jen jsem si hrál s mými vrstevníky a nešťastnou náhodou jsem se nějak připravil o ruku. Už si to pořádně nepamatuji, bylo to tak strašně dávno, je mi líto, že vám nemohu poskytnout podrobnosti."
"Opravdu škoda." zavrčel Lynx, než však stačil cokoliv dodat, byl znovu zadržen Morrisonovým pohledem.
"Takže, jste se snažil získat vaši ruku zpět, tím, že jí budete brát jiným? Nedívejte se na mě tak pane Lynxi, někteří narušení lidé věří, že když seberou někomu jinému věc, v tomto případě ruku, bude jim jejich věc znovu navrácena."
Než stačil Lynx znovu něco podotknout, předběhl ho Milo. "Ne, mýlíte se pane doktore, já jsem těm lidem jenom pomáhal."
"To snad nemyslíš kurva vážně?" vyprskl Lynx hněvy. "Ty zkurvysyne, vždyť ty si odříznul ruku nejmíň dvaceti lidem, a tři z toho byli nalezeni mrtví na vykrvácení. To mi chceš říct, žes jim pomohl?"
"Nehněvejte se." řekl klidně stařec, Lynx znovu zaryl konečky svých prstů do jeho ramene. "Nemohl jsem za to, že oni dar, který jsem jim dal odmítli. Mohl jsem jim pomoci, ale všichni na jednoho mě nazvali bláznem a ode mne utekli."
"Ty ..." Lynx zhluboka oddychoval a vrážel své prsty hlouběji a hlouběji do Milova ramene.
"To stačí." zarazil ho Morrison a odtáhl ho stranou od starce a postavil se mezi ně dva. "Pokračujte."
"Jak jste to myslel, že jste jim tím dával dar."
"Život se mi od té doby velmi změnil, měl jsem jiný pohled na svět. A hlavně jsem tím dostal také dar a proto jsem se ho snažil poslat dál, já jsem si ho už užíval dost dlouho. Vlastně tak dlouho, že mě začal nudit."
"Hmmm, ale pořád jste nám neřekl o jaký dar se jedná." naléhal Stochmal.
"Dost dlouho už jsem toho využíval, musím to předat dál."
"Ale co?"
"Musím to předat dál?"
"To už jste říkal."
"Musí to dál."
"Kurva, co musí dál?" nevydržel to Lynx a přiskočil až ke starci a výhružně se na něj podíval.
"Nesmrtelnost."
"Cože? To si ze mě děláš prdel, že jo? Von si z nás jenom utahuje. Kapitáne dejte mi povolení zabíjet."
"Počkejte pane Lynxi, myslím si, že mluví pravdu." zamyslel se doktor.
"Tak se přesvědčíme, co říkáte doktore?" usmál se šíleně Lynx a vytáhl Morrisonův skrytý revolver. "Nikdy nezklamete kapitáne."
"To nemůžete." vyhrkl doktor, Lynx namířil zbraní na starce.
"Lynxi, co to děláte?" Morrison už myslel na nejhorší.
"Co dělám? Já vám ukazuju pravdu."
"PRÁSK" ze zbraně vyšlehla rudá jiskra, stařec se skácel i se židlí na zem.
"Tolik k vaší teorii nesmrtelnosti, doktore." usmál se Lynx a podal zbraň Morrisonovi. Oba přihlížející zkoprněli hrůzou.
"Stalo se něco, kapit ..." policista , který přiběhl do místnosti, se zarazil nad tělem starce. Podíval se na odvrácené muže. "Co to tady zkoušíte? Proč je ten muž na zemi, vy mu nepomůžete?"
"Cože?" otočil se Lynx a nyní zkoprněl on.
"Tolik k teorii nesmrtelnosti." usmál se stařec, který se stěží stavěl znovu na nohy.
"Eh, on je fakt nesmrtelnej, nejsme blázni, že ne Olegu?" ujišťoval se kapitán.
"Já říkal, že mluví pravdu." zaradoval se doktor. "Myslím, že jsme dnešní sezení s úspěchem dokončili." podíval se na kapitána.
"Opravdu? Dnes už končíme?" otázal se Morrison, odpovědí mu bylo souhlasné pokývání Stochmalovi hlavy.
"Mám vše co jsem potřeboval."
"Dobře." Morrison se otočil na stále zmateného Lynxe.
"Ten panchart je fakt nesmrtelnej, fakt boží, fakt úžasný, fakt k posrání." šílel maskovaný strážce.
"Prosím Lynxi, doprovoďte našeho starého nesmrtelného přítele do léčebny doktora Stochmala."
"Pro vás cokoliv, kapitáne, ale ujišťuji vás, že tenhle zmrd není pro mě přítel, spíš se teď ještě více obracím k vašemu prvnímu tvrzení o zvířeti." Lynx hrubou silou chytil starce a vytáhl ho z místnosti.
Doktor a kapitán stáli tiše a naslouchali Lynxovu odchodu. Až když si byli jistí, že už není maskovaný muž v budově začal konverzaci Morrison.
"Tak co jste zjistil, je pro společnost tolik nebezpečný?"
"Prozatím asi ještě ne, něco ho drží v přijatelném stavu, určitě má nějaký cíl, ale bojím se až se k tomu cíli dostane, tak ..."
"Zešílí?"
"To určitě, ale bude to naprostý unikát šílenosti, stane se z něj opravdová šelma, ne jen nějaká superhrdinská přezdívka."