Temnota

Všude jenom černo.Černá je přikrývka na které sedím,černá je postel,černě je vymalovaný i pokoj,ve kterém jsem.Na sobě mám černé rukavice a dlouhé černé šaty.Hnědé vlasy mám ovázané černými stužkami.Mám černé i oči?Nebo je mám modré jako jsi je pamatuju?Tak jaké je mám?Chtěla bych se podívat.Naproti mně visí zrcadlo zakryté černou látkou.Ale myslím,že i kdybych ji dokázala odkrýt,bude tam jenom černé sklo.
Proč tu jsem?Myslí mi víří spoustu otázek.Chtěla bych se zvednout,dojít k černým dveřím, sáhnout na černou kliku a otevřít je.Ale nejde to.Nedokážu ani pohnout rukama.Ani nohama.Ani nemůžu promluvit.A tak jen pořád sedím.Nic se neděje.Jsem tu už dlouho.Už dvanáct let.
Už celých dvanáct let.Nic se neděje.Co mám dělat.Vše je pořád stejný.Občas ke mně doléhají hlasy.Ale nerozumím jím.Sedět tu je tak skličující,cítím ve svém srdci prázdnotu.
Náhle se mně dotknou něčí ruce.Nevidím ale nikoho.Začínám rozeznávat hlasy.Ale stále jí nerozumím.Chvílemi mluví muž a chvílemi žena.Ucítím na tváři horké stružky vody.Brečím.Ale proč?Proč brečím?Proč?Náhle mně někdo chytá za ruce a něco šeptá.Co se to tu děje?Pomalu se kolem mně začíná objevovat světlo...

Doktor v bílém plášti se sklání nad mladou dívkou s hnědými vlasy.Náhle se zvedne muž,který doteď držel její ruce.,,Tak co,jste šaman,vědec,nebo co jste to říkal,tak jak to vypadá?"promluví starší žena taktéž klečící u dívky.,,Mladá slečna bloudí v temnotě,ale začíná kolem ní svítat.Musí bojovat.Musí dál bojovat..."