Esther

...zase jeden konec obyčejnýho dne. Esther se chystala ke spánku. Ale bojí se usnout. Co když zase přijdou ty noční můry? A promění se ve skutečnost?! Strach a únava, ale nakonec zvítězily. Esther se pomalu začaly klížit oči. Pomalu, ale jistě upadala do hlubokého spánku. Náhle ale otevřela oči. Hodiny ukazovaly půlnoc. Posadila se. Vábena nezvyklými zvuky. Náhle se ocitla venku. Chlad ji probral. Chtěla se dostat zpět do domu,ale nešlo to. Dvěře byly zamčené. Jak se se jen dostala ven? probíhalo jí hlavou. Něco zaslechla. Otočila se. Oči se jí strachem a snad i údivem rozšířily. To co uviděla se nedala snad ani slovy popsat. Ne nebyl to člověk, ale ani zvíře! Jediné co jí v tuto chvíli zbývalo bylo utíkat. Tak běžela minuty či už to byly hodiny?! Najednou tupá bolest. Esther upadla. Nemohla vstát. Nešlo to. Najednou cítila u sebe tu cizí přítomnost. Vztahovalo to k ní ruku. Do oči jí vstoupily slzy. Zavřela oči. Ale nic se však nedělo?! S poslední odvahou otevřela oči. Byla doma. Hodiny odbíjely půlnoc. Uff, byl to jen sen! Náhle něco zaslechla, nedala na varování snu a vydala se za vábnými zvuky.
Náhle se ocitla venku. Chlad ji probral...