Tajemný

Prazvláštní kdysi zdával se mi sen, že pod oknem stojí v stínu noci tajemný muž. Stával tam tiše pod tou velkou lípou a tvář halil mu černý klobouk, oděn byl do pláště, též černého, snad aby s nocí splynul. Z pod klobouku v nočním vánku vlávaly mu vlasy černé, jak noční obloha, jenž je bez hvězd. Jeho tvář jsem nikdy nezřela, snažil se ji skrýt. Možná strach měl, že jeho oči vyděsili by mě. Nikdy ani slůvko neřekl mi, snad se obával, že jeho hlas rozezněl by se jak hrom tichou nocí. Na jeho cestách dalekých doprovázel ho věrně jeho krásný kůň, jenž měl kůži jako černý samet, lesklou a hebkou, hřívu stejně tak černou v níž však zářily stříbrné prameny a jeho oči, krásně zářivé, jak východ slunce, jenž zahání zlé noční tvory zpět do stínů. S východem slunce vždy odešel on i jeho kůň.
Tenkráte jsem byla ještě dítkem, ale Tajemný do srdce mého hluboko se vryl. I dnes chodívám každou noc k oknu a vyhlížím jej pod starou lípou. Ale je tomu již mnoho let, co sen onen zdál se mi naposled.
Dnešní noc však zvláštní je. Tak tichá, černá, jak z mého dávného snu. Stojím pod lípou a hledím na nebe. Náhle odnikud přilétl vítr a obtočil se kolem mne. Byl tak chladný, až přeběhl mi mráz po zádech. Byl to ten sám vítr, jenž Tajemnému vlasy vždy rozevlál. Je mi chladno, již není tak teplá moc, najednou cítím na ramennou dotyk něčích horkých rukou. Ohlédnu se. A spatřím ho. Muže v plášti a s černým kloboukem, můj Tajemný. Stojí naproti mně, já po prve hledím mu zpříma do očí. Jsou zvláštně temně modré, je v nich vidět bolest, ale i radost, tma a světlo. Rukou svou něžně pohladím jej po tváři zjizvené samotou a nesčetnými boji. Cítím, jak dychtivě pohlcuje každý dotyk mých prstů, jako by se ho již dlouho nikdo nedotknul. Sehnul se k mým rtům a započal je lehce líbat. Každý z těch polibků byl chladný a zároveň horký. Při každém z nich rozechvěla jsem se, jak lístek osiky při vánku.
Stáli jsme tam celou noc, nemluvily, nebylo to třeba. Každým pohledem, každým dotykem či polibkem, pověděli jsme si vše. Teď již vím, že to, co jsem jako malá považovala, za krásný a tajemný sen, byla skutečnost…