Velký..

Nevěděl jsem, zda jsem v budoucnosti nebo v minulosti. Zda očekávám proslulý minulý Big Bang, nebo budoucí. Ztratil jsem orientaci, protože ta je výsostně doménou logiky věcí. Stejně mi to může být jedno, co očekávám, zda minulost, či budoucnost. Očekávat minulost lze taky, protože když se vrátím do minulosti, budoucnost je mnohem větší a minulost se blíží k nule. Tím budoucí minulost nabírá na velikosti a zbývá ji jenom nakopnout, aby se rozjela. Jak to mám udělat, když jsem dezorientován a nevím, zda odstartuji budoucí minulost, nebo třeba budoucí budoucnost?
Logika věcí je moc dobrá na to, aby se člověk mohl rozhodnout. Když se ale rozhodujete mezi logikou a nelogikou věcí, logika vám nepomůže. Táhne zcela tendenčně k logice a to je nepřípustné v harmonii věcí. Harmonie je snad víc, nežli logika, ne? A vůbec se mi nezdá disharmonická převaha logiky, protože je to diktát a ten jako taký, je odporující harmonii, která by snad měla být nadřazena logice.
- Hele, já jsem Logika, řekla dáma a usedla mi do klína s nárokem na co největší pohodlí. Uvelebila se a dívala se mi tak upřeně do očí, až jsem opomenul vzít v úvahu okolitý prostor, kde se vyskytovala další dáma - Harmonie. Pak jsem se vzpamatoval z uhranutí Logikou a začal si všímat realitu se vším všudy. Harmonie nic neříkala, protože dominance ji náležela bez toho, zda ji budu respektovat, nebo ne.
- Jsem dominantní, víš? Řekla tiše a to jste měli vidět, jak to Logikou otřáslo.
- To co povídáš, je nelogické! Jak můžeš být dominantní, když jsi harmonická, to mi teda vysvětli. Na tohle já, Logika nemám, že jo? Ušklebila se a vlastnicky mě obejmula tak, že mi to přišlo jako křeč.
- Zachovej harmonický klid, Logiko. Nerozčiluj se nad mým nelogickým dominantním postavením, protože to opravdu logicky vysvětlit nejde. Tím je dán důkaz nadřazenosti mé nad Tebou - paní má, řekla Harmonie s kamenným výrazem na tváři.
- Ty se mi ani nevyrovnáš, ne to ještě že jsi vejš. Vždyť se koukni do zrcadla, ty.. krásko! Zuřivě mě stiskla a já slabě vykřikl.
- On to taky ví, doplnila mě pohotově.
- Když je přecpán logikou, ani se nedivím. Všude ses nanosila epidemicky a kdo jsi, myslíš? "Miss Space"? "Miss Big Bang" jsi a tak taky skončíš. Nemáš na vybranou a Ty to víš, Logiko... Řekla Harmonie, prohlížejíc svou harmonickou krásu v malém zrcadýlku.
- No tak, dámy, co kdybych si mohl říct o slovo? Měl jsem již na jazyku, když Harmonie to řekla líp:
- Tenhle člověk by se měl vyjádřit. Dejme mu, harmonicky vzato, prostor na projev svého mínění.
- Odpovídej jí, rozkázala Logika.
- Mluv logicky, vždyť jsi chodil do školy, ne?
- Kdybych věděl zda sním nebo bdím, vymlouval jsem se chytře, protože Harmonie byla harmonicky krásná a navzdory všemu rozumu, chtěl jsem v citu zůstat v harmonii sám se sebou. Logika mě však držela jako v kleštích a stisk sílil. Přehnala to. Sevření bylo tak dokonalé, že jsem ztratil vědomí. Byl to logicky - souhlas s Logikou.
Kdo mlčí, ten svědčí..