Poutník -pokračování

Po hodině povídání si šli lehnout. Issa vzstala kolem poledne. Všichni už byli vzhůru jen posel ještě spal. Sešla dolů celá rozzářená. Usedla za stůl, nalila si teplé mléko, a krajíc chlebe si potřeba máslem. Zakousla se do krajíce „ Inka se vrací !!!“ vyhrkla na všechny kolem ní a pak se zase zakousla do krajíce chleba.
„Cos to řekla? Inka se vrací?!“ s údivem a zaroveň štěstím v očích se díval na Issu. „ Ano, dneska brzo ráno přijel posel se zprávou pro mě. Měla by dorazit asi tak za 14 dní podle toho co psala a přijde i se svými přáteli.“ a s úsměvem jedla dál. Všichni v údivu nani koukali jak spokojeně jí. Nikdo se jí však už na nic neptal. Thomas vypadal šťastnější a zárověň neklidný.

Bylo poledne a Markus se potuloval po ulicích, jestli neuslyší novinky z města. Tajně poslouchal v hospodách upovídané paničky a sledoval strážné. Nastal večer a on už pomalu ztrácel naději, že se něco dozví o Ince, když v tom uslyšel pláč. Byl to prosící hlas o záchranu, ale zároveň tak jemný a krásný, že nešel přehlednout. „ Inko?“ zvolal tiše. „ Markusi ? “ ozvalo se po chvilce. „ Co se ti stalo?“ byl zvědav. „ To je nadlouho. Potřebuji se dostat odsud.“ odvětila. ,,Dobře, ale jak to uděláme ?,, A zamyšleně se podíval na mříže v okni.,, Možná by to šlo těmi mřížemi.Dojdu pro koně a ty se zatím snaž ty mříže aspon uvolnit ju.,, a podal ji nůž. Rychle se rozběhl. Utíkal co mu nohy dovolili. Už už byl na místě, když zahlédl dva muže v kápích a poboku se jim leskla čepel meče. Povídali se velice tiše, neuniklo jim ani slůvko, jenž vypovídá o tom co dělají zde. Konečně se rozešli a každý jiným směrem. Šel pomalu, aby nevzbudil podezdření osedlal koně, vzal všechny zásoby kdyby je někdo pronásledoval nebo se už nemohli vrátit. Nasedl na koně a pelášil si to k Ince. ,, Inko seš tu?,, zašeptal do tmy k mřížím. ,, Jistě, mám vyvyklané dvě mříže a ta třetí nebude trvat dlouho. Počkej něco slyším...to byli jenom strážní. Kontrolovali jestli jsme tu všichni.,, informovala ho. ,, Inko dám ti provaz a ty ho omotáš kolem mříží. Já pak s pomocí koně je vytrhnu. Ano? Čekal na souhlas. Ale nic se nezývalo.,,Inko seš tam ? Inko?..... Néééééé já už néchci. N nechte m mě b být ….p prosím,,. Náhlí nářek a pláč se ozval z její kobky. Radši se už neozval. ,, Kam mě to vedete. P prosím nechte mě být!!!! Pomooooooct prosím. Néééé skřipec nééé.,, se zatajeným dechem poslouchal co se dole děje. Nechtěl ani veřit tomu co se tědkon děje. Oni ji mučili. ,, Odevzdej se mi a ušetčím tě!“ „Ne nikdy se ti neodevzdám. Nenávidím tě za to co děláš lidem tohoto města. Ty nejseš člověk, ty seš ZVÍŘE!,, víc už nestihla říct, byla znova natahovaná na skřipci. Když upadla do bezvědomí dovedli ji ke kádi s vodou a potopili ji obličej pod vodu. V okamžiku byla probuzena. Dvakrát ji schválně nechali topit a hodili ji nazpět do kobky. Horlivě kašlala, zrychleně dýchala a slzy ji ztékaly z očí..,, Musíš... mě.. odtud.. dostat... už ….to ...nevydržím,, propukla v pláč. „Neboj Inko od toho tu jsem. Lež ja vyrvu ty mříže a ty pak rychle přistup k oknu podám ti lano a vytahnu tě za něj. Připravena?,, ,,Hm ano ,, vydala ze sebe. Ozvala se rána a mříže byli pryč. ,, Co to bylo ?,, ozvali se strážní. ,, Honem Inko jdou sem. Tady máš provaz. ,, a vhodil provaz přivázaný ke koni dolů. Inka se ho chytla. Popohnal koně aby tahal. V tom se ozvalo chrastění klíčů a řev. ,, Ona UTÍKÁ!!! POPLÁÁÁÁCH!!!. ,, to už ale Inka byla venku a nasedala s Markusovou pomocí. Zachvilku seděl i on na koni a rychle se vydali na cestu. Tři strážní se v mžiku rozjeli za nimi. Inka vytáhla z postranní kapsy kuš a šípy. Nabila a vystřelila, ale minula. ,, Kruci!,, nemohla za běhu koně zamířit. Nabila znova a zasáhla strážního který byl nejblíže kní. Znova nabila a byla připravená střílet až se další přiblíží. Jeden strážní se otočil a vrátil se ke zraněnému. Stále ale za nimi byl jeden. ,, střel ho Inko nikdo nás nesmí sledovat!,, a vystřelila. Muže zasáhla do krku.svalil se z koně a zůstal nehybně ležet. Vložila zpátky kuš se šípy do kapsy a pevně se chytla Markuse kolem pasu a usla.Čtyři dny a noci jeli v kuse.
Občasná pauza na jídlo a vodu. Nechtěli se zastavovat na dlouho, kdyby za nimi někdo jel. Průběžně se střídali o řízení koně, aby se mohli trochu prospat.

Byl krásný den a do městečka Umbrug dorazili cizinci. ,, Nevíte kde bydlí Issabela Ridlleová?,, otázali se kováře kolem kterého projížděli.,, Inčini přátelé?,, ujištoval se kovář. ,, Ano, můžete nás tam dovéct? ,, ,, A kde je ? Nikde ji tu nevidím...,, zamračil se kovář. ,, To je na dlouho musíme se dostat k Issabell. Prosím dovedte nás kní.,, prosili. Kovář si je nedůvěryhodně prohlédl, ale se zamračeným obličejem oněčem přemýšlíc svolil ,, Tak dobrá. ,, nasedl na koně a vedl je k nahoru k hradu. Ozvalo se duté tukání na dveře. Issa vyběhla ke dveřím jako první. ,, Kdo je tam ?,, zeptala se než otevřela dveře. ,, To jsem já kovář z vesnice a vedu vám návštěvu.,, odpověděl pohotově. ,, jakou návštěvu?,, zajímala se. Byla opatrná ale v tělě se jí zvedal adrenalin a pocit štěstí, konečně uvidí Inku. ,, Inčini přátelé.,, otevřela dveře a rohlížela se po Ince. Rados v obličeji pomalu vyprchávala. ,, Kde je Inka? A kdo jste vy?,, vyhrkla ze sebe zklamaně a podezřívavě. ,, Jsme Inčini přátelé. Vysvětlila nám cestu jak se sem dostat a na koho se máme ptát, až sem dorazíme v případě, že by se něco stalo a ona nemohla jest snámi. Issa na ně znovu pohlédla. Tetokrát se strachem ve tváři a se slzami v očích. ,, Pojdte dovnitř. Všechno mi povíte u stolu s horkým čajem.,, vklouzla do domu a obličej si skryla do dlaní. Dveře nechala otevřené, aby mohli projít dovnitř. Sesedli z koní a vešli do domu. Poslední za sebou zavřel dveře. Usadili se ke stolu, Issa akorát postavila na čaj. Když byl čaj hotov rozlila jej do šálků. Začli ji vyprávět jak Inka dorazila k nim do skrýše až po výpravu k ni, vynechali detaily o jejich spolku a s čím vším měli dočinění. Nevěděli co jim všem řekla Inka, proto byli opatrní. Seděli u stolu až do večera. Issa plakala. Bála se o Inku. Nechala návštěvu samotnou a běžela za Thomasem a Igem do hradu.,, Igi, miláčku. Dorazili Inčini přátelé. Bohužel bez ní. Jsou čtyři. A já tak velký dům nemám. Mohu je ubytovat tady na hradě?,, doběhla celá udýchaná. ,, Jistě na hradě je dost místa. Aspon tu rodiče nebudou sami. Přived je sem a já už se oně postarám, ju. Dojdu pro Thomase aby za tebou zašel. Uvídíme se zachvilku.,, odešel hledat Thomase na rozlehlé pozemky hradu. Issa se rozběhla ke svému domu. ,, Budete bydlet na hradě, tolik místa tady v domě nemám. Pojdte prosím za mnou.,, vysvětlila jim a už je odváděla do hradu. Thomas a Igi jim šli naproti.Když ji Thomase zahlédl, rozběhl se kní a objal ji. Issa v okamžiku propukla v pláč.“Thomasi, ona se možná nevratí. „ rovzlykala se ještě více.“Neboj Isso ..Inka se o sebe umí postarat. Dorazí pozdějc. Uvidíš. „ sám sebe přesvědčoval, aby to tak bylo. Nezoufal. Jeho láska mu dávala naději. Oba šli doprovodit přátelé na hrad a vrátili se do Issina domu. Posadili se a issa mu řekla vše co se dozvěděla. V Thomasově tváři se oběvil strach. Dopili čaj a šli spát.

Dvě postavy seděli u plápolajícího ohně a povídali si.“ Zažila jsi toho hodně zlého. Ještě že máš za sebou výcvik. Nevím jak dlouho by jsi bez něj vydržela vzdorovat. „promluvil po Inčině vyprávění.
“ Držela mě láska k Thomasovi. Jsme zasnoubení. „ dodala. Popřáli si dobrou noc a šli spát.Noc pro ni byla tíživá a plná hrůzných snů. Pořád se budila a usínala. „ Neklidná to noc“ pomyslela si a přemítala vše co se událo po jejím odchodu od Thomase. Vstali ještě před rozbřezkem. Ohniště rozházeli po celém lese, udupanou trávu se snažili trochu upravit, zahlazovali stopy pobytu. Nasedli na koně a vyrazili na cestu. Týden jeli bez přestávky kvůli sledování, chtěli už být na místě. Cesta byla namáhavá, dlouhá, plná očekávání a strachu o ostatní. Byla už noc když v tom uviděli plápolání ohně. Sesedli z koně, Inka se vydala k ohni, aby zjistila kdo jej stvořil. Zaslechla známé hlasy. Nebyli to ti které tak zoufale chtěla dohnat a vidět. Byli to lovci uprchlíků, zločinců a hledaných lidí na který byla vypsaná odměna. Pomalu se otočila a potichoučku došla ke koni. „ Markusi! Sou to lovci lidí, budeme muset je nějak obejít a vydat se zase na cestu. Tady je to moc nebezpečné!“ zašeptala směrem k muži stojící u boku koně. „ A to už sem si myslel, že sme dohnali kamarády. Ach jo..“ povzdechl si. „ K Isse sou to jen dva dny, Markusi. To dáme né ?!“ vzhlédla k němu a v očích měla prosbu. „ Určitě,“ povzbudil ji „ ale budeme muset vymyslet jak je přejít, tak aby si nás nevšimli.“ dodal spěšně. Sedli si do trávy a přemýšleli. Dlouhou dobu bylo ticho. Oheň pomalu dohasínal. Lovci se podali spánku. „Teď je ta pravá chvíle.“ prolomila klid noci. Markus uchopil koně za otěže a vyšli obloukem od tábořiště.Šli co nejpotišeji, ale i nejrychleji. „ Prchh.... íííhááá.“ jejich kůň se polekal a vydral ze sebe hlasité zvuky. „Co to bylo ? Kdo je tam ?“
Lovci se probouzeli a nasedali na koně. To už ale Inka s Markusem ujížděli na tom svém. „Jeď! JEĎ! PŘIDEJ!“ uháněli co nejrychleji pryč. Měli v patách dva muže na koních. Inka se otočila, vyndala kuši a střílela jeden šíp za druhým po lovcích. Jeden z lovců též vytáhl kuši a jednou rukou držel otězě a druhou střílel směrem do předu. Inka sestřelila jednoho z pronásledovatelů. Když však šahala pro další šíp. Tak jí jeden z z šípů který padali kolem proťal pravé rameno. Hlasitě zasípala, omdlela a spadla z koně. Markus v mžiku seskočil z koně a bězěl pro Inku. Když dorazil tak už se nad ní skláněl lovec. Markus vytasil meč a zaútočil proti pronásledovali. Ten byl připravený a jeho výpad odrazil. „Tak ty se chceš být?!“ uchechtl se lovec. Marklus dál stál v pozoru připavený na útok. Lovec se postavil. Obešel Inku a postavil se proti Markusovi. „ Tak dotoho ty hlupáku!“ zařinčel. Markus však na nic nečekal a pozvedl meč směrem k protivníkovi. A tím začal boj na život a na smrt. Lovec protočil mečem nad hlavou a zasadil úder do levého boku Markuse. On ale svůj meč směroval jinam. Přímo do břicha útočníka. Ten poklekl, přerývavě dýchal a z úst se mu linul proužek rudé krve. Markus meč vytáhl z jeho útrob. Zasadil jej zpět do opasku a vykročil k Ince. Ta ležela v bezvědomí na zemi. Zvedl ji. Chytil ji kolem pasu. Vtom mu projela zlá bolest přez celí bok. Málem se skácel na zem, ale udržel se a dál táhl Inku ke koni. Vysadil ji na koně a nasedl za ní.
Uchytil otěže přez bezvědomou přítelkyni a vyrazili rychle k městu Bloodsberry. Už se rozednívalo a městem projízděli dva lidé na koni. Oba zkrvacení. Poptal se na cesu k vesničce Umbrug. Popohnal koně k rychlejší jízdě. Po cestě málem porazil pár lidí, kteří se tu byli na nákupech. Když dorazili k úpatí nížiny kde ležela vesnička Umbrug bylo již pozdní odpoledne. Markus se cejtil strašně slabí. Hodně krvácel. Inka však nabývala pomalu ale jistě vědomí. Podívala se na Markuse který byl bílí jako stěna. „Co..“ nestačila doříct, všimla si totiž rány na jeho levém boku.“....se ti stalo?“ dokončila větu. Natož jí Markus mávnutím ruky dal najevo, že teď o tom nechce mluvit. Předal jí otěže. Jendou rukou se držel za bok a druhou kolem jejího pasu. Inka převzala otěže a vedla koně správným směrem k Isse.

Pomalu se stmívalo. A Issa začínala být neklidná. Procházela po domě rukama založenými na prsou.
„ Už by tu měli být.“ promluvila a posadila se se stále založenýma rukama na prsou. Thomas stál u okna a nedočkavě vyhlížel Inku. „ Já vím Isso. Neboj se oni dorazí.“ uklidňoval ji. Sám už ale nedoufal. Bál se a v jeho hlavě mu proplouvali nejhrůznější myšlenky co se mohli stát. Musel však být sestře oporou. Zahleděl se zpět z okna. Když vycházeli po schodech se náhle ozvalo jemné a tiché ťukání. Podívali se po sobě jestli se jim tonezdálo. Issa však byla rychlejší než on a seběhla ze schodů, uchopila rychle kliku, na vteřinu zaváhala, pohodila hlavou a thrnutím dveře otevřela. Naskytl se jí hrůzný pohled na dva skoro zhroucené lidi u jejích dveřích. Thomas přistoupil se svítilnou ke dveřím aby si mohli prohlédnout kdo knim tak pozdě zavítal. Inka přidržovala pravou rukou zraněného Markuse. Stála však taky jen tak tak na nohou, protože se jí z levého ramene tyčil mohutný šíp a okolo jej byla velká rudá prosakující skrvna která se pomalu rošiřovala. Thomas na nic nečekal uchopil Markuse z druhé strany a pomohl Ince ho vzít dovnitř. Markuse položili na pohovku a Inka se usadila v křesle. Thomas si kni klekl. Pohlédl ze šípu v jejím těle na její bolestí skřivenou tvář. „ Ahoj.“ vydala ze se přidušeným vzlykem. „Ahoj zlato.“ opětoval ji pozdrav. V hlase se mu mísila radost se strachem. Políbil jí. Tak vášnivě i opatrně, aby ji ještě neporanil. Issa se mezitím starala o Markuse. Vyčistila mu ránu a zašila ji. „ Donesla jsem horkou polévku.“ a podala jeden talíř Thomasovi. Druhý si nechala v ruce a krmila Markuse. Thomas i přez Inčiny námitky jí taky nakrmil. Když hosté dojedli, tak Issa odnesla talíře a Thomas vyběhl z domu na hrad. Vešel celí uřícený do obívacího pokoje kde všichni ještě seděli u krbu a vroucně si o nečem povídali. „ Vrátila se!“ vyhrkl ze sebe. Natož se všichni otočili a vzhlédli k němu. „ To je krev co máš na košli?“ tázal se ho jeden znich. „Ano Inka i její přítel jsou zranění musím sehnat doktora.“ zlomil se v pase s rukama v bocích celí udýchaný. Jeho zrak však stále vysel na lidech kolem něj. Inčini přátelé se hned rozběhli k Isse do domu. Jediní kdo tam zůstali byl Ingnácio s rodiči. Jeho otec běžel hned pro doktora do vesnice. Ignácio popadl přítele a taky se odebrali k Isse s Matkou v zádech.



Ve vesničce uprostřed náměstíčka byl malý, přesto pěkně vypadající domek. Blížila se k němu osoba v plášti. Muž co obýval tento dům již ležel v posteli a netušíc co se děje se oddával spánku.
Ozvalo se bušení nadveře. Spícího muže to vytrhlo ze snění. „Co se děje, že tak v pozdní dobu mi to někdo buší na dveře?!“ bručel si pod nos, když scházel ze schodů. Rozsvítil lampu v chodbě a otevřel dveře. Stál tam udýchaný kníže ze zámku. „ Doktore, omlouvám se že Vás ruším v tuto pozdní hodinu, ale Inka se vrátila a je zraněná. Potřebuje Vás.“ apeloval na doktora. Popadl plášť pověšený na dveřích a brašnu uloženou na botníku a následovat Knížete.