Prologue

Konec. Nastal úplný Konec. Nekonečné ticho, tma. Nekončící úleva, nesmírná nicota…vše je ztraceno…
Doba (zda se tak může nazývat, když čas zahynul se vším ostatním) na zapomenutí křivd minulých a sepsání scénářů těm budoucím.
Jen on zůstal. Jako už tolikrát předtím. On sám byl svědkem Konce a jedině on sám bude svědkem Začátku. Šílený, zchátralý stařec truchlí v nicotě, slepé oči zavřené, nahý a schoulený.
Znovu a znovu zkouší stvořit svět bez násilí, lži, závisti a nenávisti. Svět krásný a čistý. Znovu a znovu selhává.
Panika, strach, vztek a výčitky mu kolují tělem, topí ho a jako jed otravují mysl. Přesto hluboko plápolá hřejivý plamínek, přesto doufá…
Musí to zkusit znovu. S těžkým srdcem se usmívá bezzubým úsměvem, otvírá nevidomé oči. Vyzařuje z něj láska, obavy, ale i naděje budoucího otce.
Plamen uvnitř hoří touhou. Narovnává se, rozpřahuje vrásčité ruce, zhluboka se nadechuje…
Již brzy bude světlo…a snad to bude dobré…