Život, Smrt a Láska- Seznámení

Právě šla na hřbitov, krásná a tajemná. Lidé jí nechápali, ale přesto měla pár přátel, obě zajímal styl gothic. Její jméno bylo zajímavé a tajemné, ale taky dost dlouhé na rozdíl od jejích vrstevníků. Angella de Night. Přátelé jí ale říkali prostě jen Angellka. Ve svých černých šatech bez ramínek a holými zády, černých botách na krátké jehle a černé čelence s lesklými falešnými perlami v tmavě hnědých vlasech vypadala jako temný anděl. Rodiče jí neradi pouštěli po setmění ven. Ještě že neví kam chodí, když už svolí. Na hřbitově se cítila dobře, což je dost neobvyklé, ale je tu klid, místo k odpočinku pod starou lípou a hlavně je tu sama. Přemýšlí a odpočívá. Nikdy tu však neusne, trpí nespavostí, i doma usíná třeba 2hodiny v klidu, po tmě a se zavřenýma očima. Je to její prokletí. Dnes tu je ale něco jinak, cítí to a její cit jí ještě nezklamal, ale co se tu děje? V noci vidí lépe než někteří ve dne, ale nehne se ani lísteček. Opře se o strom a sjede po kmenu na zem. Zavře oči a poslouchá. Slyší… nic, nic neslyší. Její srdce je tu hluk co ničí ušní bubínky. Zavrtí hlavou, to se jí jen zdálo. Snaží se uklidnit svůj dech, stoupne si a jde se projít. V temné noci o něco zakopne, zvedne se a tam leží mrtvola bílá jako stěna. Nebojí se, ale dech se jí zas zrychlí. Je ještě teplý a krev na krku nestačila zaschnout. Vrah je někde blízko. Vstane a poplašeně běží ke svému oblíbenému místu pod lípou. Snaží se v ní skrýt. Větve se naklání až se některé dotýkají země. Za clonou mlhy nic nevidí. Počkat, mlha, kde ta se tu vzala? Lapá po dechu a běží pryč, ke vstupní bráně. Nedívá se před sebe a ani nemusí, cestu zná na zpaměť. Ohlíží se zda si jí vrah nevšiml. Ona bude další oběť a to chtěla jen chvíli klidu! Do něčeho narazila. Ale tady žádný náhrobek není, jen ulička mezi náhrobky. Ona nenarazila do něčeho, ale do někoho. Podívala se mu do tváře. Dívala se do tmavých očí ze kterých má člověk pocit že se může dívat hloub a hloub a pak bude jen padat a padat. Nedokázala promluvit a očima prohlížela každou část jeho těla. Rovné havraní vlasy střižené na krátko a ve svitu úplňku si v nich pohrávala jemná duha. Rysy pro které by sochaři zabíjeli. Černé triko, přes něj černou koženou bundu a černé kalhoty. A co měl na nohou? Nic, byl bos. Pátrání trvalo, ikdyž se to nezdá, jen pár vteřin. Mezitím si on prohlédl i jí a v očích se zračila nejistota, ale proč? Jestli jí má zabít? Teprve teď si vzpomněla proč vlastně utíkala a hodlala v útěku pokračovat. On, jako by věděl co chce udělat, se poprvé pohnul. Chytil jí za rameno, ruku měl ledovou ale to jí nevadilo. Ticho bylo ohlušující, když ho prolomil jeho temný, chladný, krvelačný a přesto nádherný hlas:,,Co dělá tak krásná dívka, jako jsi ty, na hřbitově?‘‘ Na jeho tváři se zaleskl letmí, elegantní úsměv. Oči zůstávali chladné a bezcitné. Přesně můj typ: chladný, krvelačný, krutý a bezcitný. A vypadá na 20let. Pomyslela si a popravdě odpověděla, neměla důvod lhát: ,,Chtěla jsem jen chvíli klidu. Odpočinout si od lidí.‘‘ Podíval se jí do tváře s takovým pochopením, že přestala myslet na útěk. Chladně a s ironií v hlase dodala: ,,Šla jsem se projít a zakopla o mrtvolu. Vrah jste, předpokládám, vy.‘‘Zasmál se, rád si hrál se svými oběťmi. Ona se mu líbila, vzhledově i svým chováním. Možná jí úplně nezabije. Možná. ,,Vidím že jsi na to přišla sama. A stejně neutíkáš. Proč?‘‘ ,,Měla bych, že? Ale já chci vědět kdo mi ruší klid.‘‘ ,,Jmenuji se Damon la Wiljem. A vy?‘‘ ,,Angella de Night‘‘ Bylo to zvláštní ale líbila se mu. A on jí též. ,,Připomínáte mi upíry z různých příběhů, sire Wiljeme.‘‘ ,,Jen Damone, prosím. A jak mám vlastně říkat vám lady?‘‘ ,,Angellka. A nejsi ty nakonec přece jenom upír?‘‘ ,,A co bys chtěla abych byl? Anděl nebo Ďábel?‘‘ ,,Určitě Ďábel.‘‘ ,,Tak to máš štěstí.‘‘ ,,Chceš mě zabít? Pokud ano, nemám námitek.‘‘ ,,Jsi ta nejochotnější oběť jakou kdy jsem poznal.‘‘ Dořekl a přistoupil. Ona bezestrachu zaklonila hlavu a odhodila vlasy z krku. Naklonil se a do ucha jí pošeptal: ,,Možná že bys nemusela zemřít.‘‘ Pak jí políbil krk a jeho zuby přeťali žílu...