Život,Smrt a Láska- Slza

Damon věděl že jí miluje, doopravdy miluje. Kdysi si myslel, že je láska lež. Jedna dívka, která v bledém svitu měsíce vypadala úchvatně, mu řekla že ho miluje. Tehdy ta slova, miluji tě, nechápal. Ona byla upírka a on, smutný kluk kterého nikdo nechápal. Chodili spolu a ona se ho pokusila proměnit. Povedlo se a on vyhladil celou vesnici která ho nechápala a kterou nesnášel. Řekla mu že upíra nespálí slunce jen pokud od jiného upíra dostane předmět ve kterém je skryt černý diamant. A musí ho na tom slunci mít u sebe. On dostal růženec kolem kterého je obtočený drak, hlavu má na středu a mezi očima diamant černý jako noc. Ona měla jemný stříbrný prstýnek, na něm 4 lístky růže a uprostřed černý diamant. Když si uvědomila svou chybu, vyšla na slunce a prsten pak našel u jejích nohou. Neplakal pro ni, nikdy mu ještě nestekla ani slza po tváři. A ten prsten nosil u sebe. Ta dívka co potkal na hřbitově, Angellka, byla anděl. Jak tak seděl na větvi jejich stromu a díval se jak spí, přemýšlel o ní a o lásce. Za 2 dny se setkají na hřbitově a on jí o sobě chce všechno říct. Když se setkali, vyprávěl jí svůj příběh a ona mu na oplátku řekla vše o sobě. Miloval jí víc a víc a ona jeho stejně. Každý týden se scházeli na hřbitově a on se jí jednou zeptal: ,,Tvoji rodiče tě nenutí do vdávání?‘‘
,,Ano nutí ale co mám dělat? Napadlo mě že uteču, ale bez tebe nejdu.‘‘ ,,Nezahazuj svůj život zde.‘‘ ,,Mě to je jedno. Buďto někoho vezmu nebo mi rodiče vyberou tlustého boháče.‘‘ ,,A já bych ti nestačil?‘‘ ,,Ty by sis mě vzal?‘‘ ,,S velkou radostí.‘‘ ,,Tak přijď zítra.‘‘ ,,Přijdu.‘‘ Rozloučili se a ona se nemohla dočkat dalšího dne. ,,Drahoušku, jdi otevřít někdo klepe.‘‘ S napětím vstala a běžela ke dveřím. Tam Damon, v bílé košili a černém saku. Černé kalhoty vyhlížely draze, stejně jako boty. Elegantní každým coulem. V jedné ruce černé a rudé růže. V té druhé všehochuť těch nejkrásnějších květin světlé barvy, žádná z nich nebyla růže. Pozvala ho dál. Když přišla matka, uklonil se: ,,Dobrý den jsem Damon la Wiljem a chci vás požádat o ruku vaší dcery.‘‘ Natáhl pravou ruku se světlými květinami a jí pak dal ty růže. ,,Nevěděla jsem že má dcera už nějakého nápadníka má. Ale než odpovím, ráda bych vás poznala. Proto bych byla ráda kdyby jste zůstal na oběd.‘‘ ,,Moc rád.‘‘ vás zabiji a pak uteču s vaší dcerou. To neřekl, ale mluvil by upřímně. ,,Posaďte se. Máme bramboračku. Kdyby mi dcera o vašem příchodu řekla dřív, udělala bych houbovou polévku. Ale ona houby nejí.‘‘ ,,Mě to nevadí, já houby stejně moc nemusím.‘‘ Nandala všem na talíř a on jí povídal svůj vymyšlený příběh. Že je z jižní Francie a sem do té západní přijel na návštěvu za dědou. Ale ten umřel a tak zdědil jeho dům. Když za ním byl na hřbitově, potkal jí. Hezká a dobře uvěřitelná historka. ,,Jak dlouho už se znáte?‘‘ ,,Kolikátého dnes je?‘‘ ,,21.Října.‘‘ ,,my se seznámili v Pátek 13.11.‘‘ ,,V pátek 13.?‘‘ ,,Ano, ale…‘‘ ,,To znamená neštěstí. Můžete se vzít až příští rok. To už bude neštěstí zažehnáno.‘‘ ,,Dobrá. Takže 21.10.?‘‘ ,,Ano‘‘ Klekl si před svou vyvolenou na koleno a vytáhl jemný stříbrný prstýnek na kterém byly 4 lístky růže a uprostřed černý diamant. Zeptal se jí: ,,Vezmeš si mě?‘‘ ,,Ano, určitě.‘‘ Stoupl si a políbil jí. Odešel a holčička se usmála. Chytla svojí červenou sukýnku a udělala pukrle, které nikdo neviděl. On byl rád že to má za sebou a těšil se na Pátek, na ní. Na její zelenomodré oči, smutnou tvář, chladné rty a úzký pas. 4.11 ráno šla koupit pár vajec, ale když přecházela přes úzkou lávku, prolomilo se pod ní prkno a obklopila ji ledová voda. Mrtvou jí uviděl on. Vytáhl jí a ona byla mrtvá. Nechtěl aby to tak bylo. Nemohlo to tak být. Dotkl se prstenu na její ruce. Po tváři mu stekla slza…