Divadlo sta hereček --- II.

Nikde se moc nezdržovala a byla si celkem jista, že na prohlížení bude mít času dost.
Ve společné šatně se bez otálení převlékla do tréninkového; černého baletního trikotu, černé zavinovací sukně, šedých návleků. Žádný slavnostní výběr. Po rozcvičení vklouzla do saténového županu (umně se vydával za kimono). V duchu si znovu přehrávala všechny potlesky, jimiž byla obdařena, všechny významné role s nimi spojeny, ta množství dortů, které musela vyhodit; žaludek by již nesnesl víc než jeden malý kousek v podobě čtverce. Pořád a pořád přelepovat náplasti na prstech (na nohou, přirozeně) – cvičit do krve, chodit brzo spát, nepít alkohol. Za černou labuť to ale stojí, protože SNEM KAŽDÉ BALETKY JE ODETTA A ODYLIE.
Po očku při tom sledovala ostatní baletky, jak se rozcvičují, povídají si spolu (a tyhle poletí okamžitě, pomyslela si, na kamarádství tady nejsou podmínky) – jiné na tom byly přesně jako ona. Osamoceně seděly někde u zdi a zjevně si taky přehrávaly své příběhy.
Začínala být mírně opilá stavem nervozity, když jej znovu spatřila. Předal každé tanečnici zvlášť dané číslo a upozornil je, aby všechny baletky ihned po vyřazení opustily šatnu a vzaly své věci s sebou. Upozornil je naprosto bez citu… Duro, verdad?