Život,Smrt a Láska- Mrtví

Se slzami v očích běžel pryč. Její tělo jako by vážilo 1000 tun. Ve své nepozornosti zakopl a praštil se do hlavy. Ona ho sledovala ale on jí vidět nemohl. Stal se z ní Anděl. Ale ta krutá krása, která rozdává polibky smrti. Její vlasy byly dlouhé až na zem, jejich černá barva zahanbovala i noční oblohu. Tvář smrtelně bledou, oči, kočičího tvaru, rudé jako krev a rty černé. Měla černé šaty bez ramínek a s holými zády z látky připomínající hadí kůži a černou čelenku se stříbrnými perlami, až na tu prostřední, to byl černý diamant, tmavší než ten na jejím prstenu. Byla bosa. Byla Smrt. Poznala Lásku v životě, potkala jí ve smrti. Zná Boha. Zná Satana. Zná nicotu. Zná Samuela i ostatní anděle. Ví jak se vše, až do této chvíle, událo. Ví co si jaký člověk, anděl, ďábel, obluda nebo nestvůra myslí. Ale neví proč už ho nemůže obejmout, políbit, oslovit. Je mrtvá. Jednoduché vysvětlení. Proč jí to nestačí? Protože ho miluje! Byl v bezvědomí, ona se o to pokusí. Musí to zkusit! A vyšlo to. Leželi vedle sebe pod andělem bez hlavy. Ona mu vypráví jak to je. Že je anděl, že se pokouší dostat se zpátky na zem, k němu. A ať okamžitě přestane myslet na slunce a prach. A ať žije, tedy tak jak mrtvý může. Líbali se, milovali. Když se probral, její tělo bylo pryč. Přežíval jak jen to šlo. 13.11. ráno padal sníh. Zabloudil na hřbitov a posadil se pod starou lípu. ,,to je moje místo.‘‘ Ozvalo se z dálky. Angellka. Ne, to není možné. To se mu jen zdálo. ,,Tak ty mě ani nepozdravíš?‘‘ Teprve teď vzhlédl a viděl jí a malou holčičku v rudých šatech jak jí táhne za ruku až k němu. Postavil se a okamžitě jí objal. Ona ho políbila a řekla: ,,Pokud chceš být se mnou, musíš se stát temným andělem. Nebo já upírem, je to riskantní.‘‘ Holčička se na ní dívala a řekla: ,,Má se stát ďábel andělem, nebo anděl ďáblem? Kdo se má změnit, pro toho to je nebezpečné.‘‘ ,,Já se stanu andělem. Angellko, nechci abys kvůli mně zemřela.‘‘ Její oči se zalily slzami. Je to jeho volba. ,,Polib mě‘‘ Zašeptala mu do ucha. Neváhal ani sekundu. A tak tu po něm zůstal jen prach, který vítr už dávno zanesl daleko odtud. Anděl se otočil a podíval se do dáli: ,,Teď jsem temný anděl, jako ty.‘‘ ani se moc nezměnil. Nahá hruď se mohla pyšnit svaly jenž by uzvedly plně naložený náklaďák. Křídla nebyla tak velká jako ta její. Černé kalhoty a na nohou nic. Oči tmavě modré, rty černé a studený jako kus ledu. Teď si byli rovni, dva andělé a láska. Dříve byste řekli: Život, Smrt a Láska. Teď byste řekli: Temní Andělé a Láska. Po pár set letech dá někdo z těch tří, Angellka,Damon nebo jejich dcera Smrt, poslední polibek i vám.
Konec
Andrea Vlčková