Život,Smrt a Láska- Prach

Volal na smrt, volal aby si ho vzala. Nechtěl bez ní být, nešlo to. Ráno a s ním i svítání a slunce, bylo ještě příliš daleko. Znal jedno říkadlo, četl ho v jedné staré knize, v černých deskách a na vrchu byly neznámé znaky. Ukradl čarodějnici když chtěl být mocnější. Čarodějku pak zabil ale bylo to na nic. V té knize nenašel nic, co by ho posílilo. Byla psaná latinsky a psalo se tam o Smrti. Přivolávací kouzlo bylo psané v neznámém jazyce, který nějakou záhadou dokázal přečíst. Teď jí zavolal, zavolal Smrt. Ale přišla Angellka. Stal se z ní Anděl. Ale ta krutá krása, která rozdává polibky smrti. Její vlasy byly dlouhé až na zem, jejich černá barva zahanbovala i noční oblohu. Tvář smrtelně bledou, oči, kočičího tvaru, rudé jako krev a rty černé. Měla černé šaty bez ramínek a s holými zády z látky připomínající hadí kůži a černou čelenku se stříbrnými perlami, až na tu prostřední, to byl černý diamant, tmavší než ten na jejím prstenu. Byla bosa. Byla Smrt. Nemohl tomu uvěřit. ,,Teď jsem Smrt. Tedy anděl Smrti. Miluji tě, moc tě miluji. A nechci abys zemřel. Miluji tě a chci aby alespoň jeden z nás mohl žít.‘‘ Rozplakala se a on jí objal. ,,Život bez tebe nemá smysl. Nemohu tu být bez tebe. Jestli to neuděláš, zabije mě slunce.‘‘ Byla to jeho volba, Samuel jí varoval, všichni jí varovali. Ale ona musela vyslyšet volání. ,,Polib mě‘‘ Zašeptala mu do ucha. Neváhal ani vteřinu. Teď ho tu připomíná jen prach, který vítr už dávno zanesl daleko odtud.
Konec