Mučená za lásku

Sestupujeme po schodech dolů. Kdo ví proč jsou všechny mučírny v podzemí? Asi jsou blíže peklu. Ano peklo je také dole. Z té dlouhé chodby mi přeběhl mráz po zádech. Je tu zima, ale tím to není. Na zimu jsem zvyklá z vězení. Ale ta chodba mě ničí. Naštěstí již končí. Težkými železnými dveřmi. Když je kat otevíral do ticha vrzly. Jakoby zakřičely NEVYJDE ! Teď se to slovo nese studenou chodbou. Vstrčil mě dovnitř. ON už tam čekal. Jako vždy seděl ve své židli. Podíval se na mě. Pohled do jeho očí mě děsil. Ne mučící nástroje. Ty jeho oči. Co mi asi připravil dnes? Kat mě posadil na dřevěnou židli naproti jemu. Zase ten protivný výslech. Snad mě v tu chvíli napadlo, že se těším na mučení. Rozhodně lepší než ty jeho otázky. Pohled na něho, jeho hlas, jeho vůně. „ Jakpak ses vyspala? „ i dnes se zeptal. Opět naráží na naše probdělé noci. Snad ho ani nezajímá jak mi je. Neodpovídám. Beztak zná odpověď. Proč se mě ptá na věci které ví? Asi ho to baví. „ Dobrá. Stále trváš na svém? Nerozmyslela ses? „ Jak bych mohla. Odvolat to, že ho miluji? Nemůžu. „ Stále Tě miluji a milovat budu. „ Tak mu odpovídám pokaždé. Věděl, že tak odpovím i dnes. Zapálil si cigaretu. Zvláštní. Vyžívá se v mučení, ale stejně mi vždycky také nabídne. Rozklepanými prsty si jednu beru. S hlasitým škrtnutím rozsvítí zapalovač a připálí mi. Další noc, co mu dlužím. Až si přizná, že i ON miluje mne, a tohle trapné divadlo plné bolesti skončí, všechny noci mu vynahradím. Dlouze si potáhnu. Vyfouklý modrý kouř se válí po místnosti. „ Už to vzdej“ „ Ty to vzdej „ procedím mezi zuby. Zlostí zkřiví tvář. Nechce si to přiznat a štve ho to. Spokojeně se usmeji “ Svléknout“ Rád se na mě dívá. „ Nech mě aspon dokouřit. „ „ Ty si chceš povídat? „ „Vlastně ano“ zamrazilo mne. Co jsem to řekla? „O čem si chceš povídat?“usměje se.„O tobě. Jak pokračuje tvé studium?“ „Takt ti neubralo ani věznění, jak vidím. Výborně. Když se budu i nadále tak snažit na jaře budu vyučený kovář.“
Tentokrát jsem se zeptala já na něco, co jsem věděla. „ Jen tak dál. Už sis našel děvče? Je nějaká lepší než já?“ „Moc si věříš. “ „Takže nenašel“ Vítězím. Pomalu típám cigaretu. Postavila jsem se. Zapálil si další a pohodlně se sesunul do židle. Gestem ruky poslal kata za dveře. Nedovolil aby se na mě díval někdo jiný. Nechával si mě pro sebe.


Když už jste to dočetli až sem, prosím Vás o radu. Mám v tom pokračovat a nebo to nestojí za to ? Děkuji :-)