Zatracení

Můj starý dům?Ne....Vše je tak..tmavé...krásnější.Vítr venku ohýbá stromy,já však necítím ho....ano..to staré okno..otevřené..prsty loupu nátěr tak,jako jsem to dělávala dřív.Třísek plné prsty,teď však nic.Náš dům byl vždy tak chladný,vlhký,teď teplo se mi zdá..je to příjemné,ale..kde jsou ostatní?Matka,otec,bratři?Polil mě pot,že zůstala jsem zde sama.Za života samotná duše,po smrti?-samotné i tělo..venku vše hoří.Co se stalo naposled?..snad..nevím...všude vojáci..snad až z Francie.Bědují jak jim je zima...už to vím..náš dům napůl shořel..ostatní..taky.Všichni mrtví,jen já-nemrtvá.Musim odsud zmizet.Ale až mě uvidí vojáci vylézat z hořícího baráku...vytratím se jinudy.....Míjím cikánské vozy..daleko odtamtud..co se jich zeptat nevezmou-li mě s sebou?
Cestujeme společně kamsi na západ..Vojáci se už ale nevrátili.V Anglii bude prý lépe....
Pomáhala jsem jim léta přežít a oni mne,ale přišlo jim na mně cosi divného...něco,co jsem tušila,že přijde.Nezestárnu...nemůžu zemřít..když pohlédnou hluboce do mých očí,vidí plameny..peklo...někdo smrt..život..Nechci to slyšet....Však využili mne k věštění.
Poznali jsme zvláštní,drsnou krajinu...skály..vřes.Už ani nevím,jak se mi podařilo dostat se do starého domu,v němž jsem strávila později spoustu let svého...zatraceného bytí.Dostalo se mi přízně starého pána...starce,který něco tušil..avšak přijal mne za vlastní.Moje ,,radost''ale netrvala dlouho...stařec zemřel...tak jako všichni kolem mne.
Najednou...jako by se mi vrátily lidské city...jako bych něco potřebovala...jako bych cítila,že něco hledám,že někoho hledám.
S mými city se ale probudilo ještě něco..něco,co jsem dosud neznala..neuvěřitelná žízeň...snad hlad...nevěděla jsem jak to nazvat,jak to popsat...ani co s tím.
Řešení se ale našlo samo...skály,vřesoviště jsou nebezpečné..snadno se tam někdo ztratí...zvlášť když je mlha...
Snad probudil se pud sebezáchovy,nebo nevím...ale vydala jsem se ven a našla svou oběť.Ta jako by tušila,co se s ní stane....ale moje oči..moje oči,co dřív prozrazovaly tajemství,teď nesouc jenom smrt,jen jednomu člověku,jednomu nevinnému....který místo,aby utekl(ne,že by mu to pomohlo)strnul v úžas...strnul v napětí...stál by tam se mnou snad než by se jeho tělo samo rozpadlo stářím.Upoutaný tajemnem....spoutaný neviditelnými řetězy a náhle....jeho jemná kůže na krku nese dvě ranky...zvláštní spojení...zvláštní pocit....vše se neuvěřitelně zrychlilo a najednou tam leží...celý bledý...dýchá z něj smrt víc než ze mě..napůl zcvrklý...znám to z vyprávění...pohřbí ho s kůlem v srdci a hlavu mu useknou...najivní..z něj už nic nebude,už..zemřel.
Uzavřela jsem se v tom starém domě před světem....ale cítím,jako by mne pořád něco volalo,ne..někdo volal....někdo,koho neznám,ale je mi bližší než krev....než má touha po ní...je mi bližší a podstatnější než cokoli,ale není tu....kde hledat?...snad vydám se do hlavního města,mezi lidi,bude zábava..a hlavně...Něco mi říká,že tam bych měla začít hledat.