Co bylo..

Napočítal do pěti a nic. Ještě jednou - jedna dve tři čtyři pět.. a nic. Ach, ja blázen, vždyť countdown je obráceně - pět čtyři tři dvě jedna.. teď!
Vylítl asi třicet centimetrů nad zem. Spíše vyskočil. Pak dopadl na místo.
- Moc se nepovedlo. Ještě jednou. Čísla zašeptal tiše.. a nic.
- Ach, třeba to bylo špatně. Ale jak to říct správně?
Přemýšlel chvíli.
- Jo, knoflík! Zmáčknout knoflík a pak všechno půjde.
Udělal. Teprve teď se to rozjelo, jenomže ne vzhůru ale dolů. Propadl se pod černou zem a ještě nebylo dost. Propadal se pořád hlouběji, jako onehdy Alice s tím rozdílem, že nepadal volným pádem dírou. On tou dírou letěl. Rozdíl mezi volným pádem a letem uměl spolehlivě rozlišit. Tohle byl let a jěště jaký! Mezi letem nahoru a letem dolů je odlišnost v tom, že teď zemská tíž nezpůsobovala žádný odpor a to dělalo let do středu Země poněkud závratným. Zcela se oddával slastnému pocitu ze simultánního letu a volného pádu. Když se již přibližoval ke středu uvědomil si, že bude zapotřebí připravit se na změnu. Rychlost byla veliká a brzdit nepřišlo v úvahu. Ten bod se přibližoval, ale nezvětšoval. Pořád byl stejně malý. Tahle potíž znemožnila odhadnout moment přeletu středem Země.
- Teď nebo nikdy!
Houklo to jako siréna a opravdu nastaly problémy. V uších Dopplerův efekt znásoben přetlakem v cévách. Něco se stalo, ale to už nebyl při vědomí. Probral ho chlad vody, když prorazil oceánské dno a to se pak ještě začal otáčel kolem své osi. V neřízené rotaci rozrážel vodní masy a v jednom okamžiku ho napadlo, aby snad nezpůsobil cunami.
Když se probudil, bylo ticho jako nikdy předtím. Patrně měl zalehnuto v uších. Od čeho?
Otevřel oči a byla ještě tma. Nadechl se - šlo to celkem.
Olízl si vlhké rty. Byly slané..