0:00

Je 0:00. Čas, který není časem, chvíle, která nepatří k žádnému dni, okamžik, kdy balancujete mezi realitou a útěkem do fantazie. Je to moment, kdy vás mrazí tajemno a lákají podivné světy. Ten čas nás doslova vyzývá k tomu, abychom zapomněli na minulost a začali znovu od nuly - jinak, jinde a zcela v nové roli. V uších slyšíte hudbu sfér, jak vás volá k sobě, jak na vás apeluje, abyste se odpoutali od Země, rozevřeli křídla a vznášeli se vesmírem...vesmírem a časoprostorem. Stát se na chvíli motýlem a být zproštěn všech zátěží v podobě problémů a hádek, ale i jinak vždy přítomného myšlení, uvažování a řešení. Jenom se vznášet na vlnách nicoty, kde konečně splynete s absolutní svobodou a jednotou. V tento čas procitnete, neboť jedině v tomto případě zapomínáte na běžný život plný konzumních potřeb, kariérních závodů, manželských povinností či na prachobyčejnou hmotnou podstatu a stáváte se na moment pouhou duševní existencí, která stojí nad vším a jen se směje našim obvyklým potřebám a sporům. V oněch 0:00 jste na chvíli Bohem, tím, kdo neřeší řešitelné problémy, ale zaobírá se abstraktními otázkami, na které nikdy nebude jednoznačná odpověď. Ani moudrost hvězd vám nepomůže, ale ačkoli nikdy nedojdete k definitivní odpovědi, přesto na vás působí ta nádhera, že najednou nejste,, ten při zemi", ale procitáte do tajů samotné existence, k samotných počátkům a principům bytí. Však jen a pouze v 0:00, kdy už není dnes, ale ještě ani zítra...