Spleť kleneb

Spleť kleneb

Nad velkým městem se rýsuje vysoký kopec, na kterém stojí starý kostel. Cesta k němu je kamenná a prorostlá trávou. Rozbitá zeď je jedinou ochranou kostela proti vandalům, ale i na ní se podepsal čas, některé její části jsou nahnuté, z další roste tráva nebo strom, pod jehož tíhou zeď brzy prohraje svou bitvu. Černá železná brána svým vrzavým hlasem zpívá o historii, o lásce a nenávisti. Kostel obklopuje plno náhrobků jeden je ve tvaru kříže, druhý obdélník nesoucí na svém vrcholu holubici s roztaženými křídly. Všechny tyto památky na mrtvé jsou z kamene, sochy andělů a holubic, které na nich jsou, jako by se právě chystaly odletět do nebe. Kostel, který dominuje tomuto světu za branou, je vysoký, na špičky jeho věží ani lidské oko nedohlédne. Dveře, které do něj vedou, jsou otevřeny do kořán. Po stranách předsíně jsou dvě kropenky, na každé sedí socha . Při vstupu z předsíně stojí dva andělé se skříženými meči. Ve výklencích jsou zpovědnice se zataženými závěsy, vítr, který se skrz ně prohání, zní, tak lidsky, jako by se někdo zpovídal. Lavice z ebenového dřeva jsou podélně z obou stran široké chodby. Postranní oltáře jsou zničeny. Sochy co na nich stály, teď leží na zemi roztříštěny na kousky. Samostatné sochy svatých a andělů jsou některé přehozeny bílým plátnem a obvázány provazem. Většina andělů má polámaná křídla a ruce, svatí zase svatozář. Uprostřed dlouhé cesty vedoucí k oltáři, která je lemovaná lavicemi, leží socha zakryta červeným plátnem, jen její ruka se vztyčeným prstem, ukazijícím na strop, jde vidět. Ale ten strop, jaká nádhera! Mohutné pilíře kleneb, tyčící se ze země pokračují v překrásnou spleť kleneb. Klenby se vinou nahoru jako popínavé ruže. Když dosáhnou svého cíle, spojují se v tisíce obrazců. Některé konce kleneb, jsou spuštěny ze stropu dolů a sahají do až poloviny výšky kostela. Jiné klenby zase tvoří květ nebo kříž. Stropu dodávají na kráse slunečí paprsky, pronikající skrze barevné vitráže. Ale co je toto oproti klenbám nad oltářem. Jsou v sobě zamotány jako had, nejsou zachyceny na zdi, ale několik metrů od ní, jsou zachyceny na obrovském lustru se svíčkami. Strop je tak vysoko, že jeho konec nejde vidět. Klenby se vinou do černé prázdnoty. Okolo oltáře jsou počátky kleneb a na jejich výčnělcích jsou svíčky. Oltářní obraz zobrazuje Pannu Marii s Ježíšem na hoře Golgotě. Obraz, je nahoře zakončen do špičky. Dvě klenby sestupující ze stropní temnoty dolů, se obmotávají a zužují. U špičky obrazů jsou obě překřížené a jejich konce, znázorňující vlny co narážejí na útes, drží obraz z boků. Nad oltářem se snáší dva andělé se zlatými křídly, jeden v rude drží lilii a druhý kříž. Naproti oltáří se rýsují varhany. Jejich píšťaly jsou rozprostřeny po celém kůru, do jeho dřevěného zábradlí, jsou vsazeny vitráže, uprostřed znázorňují kříž, zbytek jsou květiny. Na spodu tohoto zábradlí jsou upevněny červené závěsy se zlatými, třásněmi na koncích. Slunce už neosvětluje svými paprsky klenby, už se setmělo. Některé píšťaly varhan začaly tlumeně pískat díky větru, který jimy prolétával. Vítr vane i venku, ale mnohem silněji, dokonce pohnul i s kostelními dveřmi a zavřel je. Brána, která odděluje dva světy, opět započala zpívat své písně. Po kamenné kostelní cestě začala téct voda, rozpršelo se. Nad městem i nad kopcem s kostelem se rozprostřelo velké černé mračno a déšť z něho neustával, ale skrz jeho temnotu byly vidět první záblesky hvězd.