JOHN

John byl mladý kluk a nadšenec pro zbraně který vyšel ze střední ,a jako spoustu kluků v jeho věku ,poslechl ,,Uncle Sama´´.Přestože nebyl z nejměkčích a jeho jednotka se dlouho držela.. Teď byl poslední.Přestože ležel v krajině,kde byla převážně spálená vysoká tráva a mnoho mrtvých vojáků,snažil se to nevnímat...Hlavou se mu hnalo spousta myšlenek jako třeba,že to za chvilku přijde a nějaká střela pošle za kámošema.Pokoušel se na to psychicky připravit,že skončí jako rozstřílená hrouda masa a hadrů ve Vietnamu.Nešlo to.Chtělo se mu žít,ale ještě mu nedošly náboje,tak si říkal,že není tak nejhůř.Najednou uslyšel po louce mrtvých těl někoho přicházet.Třásly se mu ruce,ale nastražil smysly a zamířil.To co ve slunečním světle uviděl ho překvapilo.Byl to seržant Mayers z jeho jednotky.Ale ten přeci zemřel, roztrhal ho granát-uvažoval,ale přesto se postavil do pozoru.Co bylo ještě víc zvláštní,že na sobě seržant neměl uniformu vojáka,ale fotbalový dres.Na střední byl kapitán fotbalového týmu a fotbal byl jeho život.To není možné-zašeptal John,,seržante.?Půjdeme si zahrát-řekl seržant Myers,,odhoď ten samopal hračičko´´John se snažil zapomenout na své čichové buňky ,protože pach
rozkládajících se mrtvol byl čím dál horší.
Seržante včera vás roztrhal granát-řekl John a spatřil,že k nim přichází další muž z jeho jednotky.To byla jenom hra, tvoje hra příteli-řekl Myers a usmál se zvláštním úsměvem.Muž,který k nim přicházel měl kytaru a opět nebyl ve vojenské uniformě.Jmenoval se Charlie a v normálním životě byl výtečný kytarista v beatové kapele.Jenže John pořád myslel na to,že se tohle všechno děje na vietnamském bojišti a mezi hromadou tlejících mrtvol a svíral v rukou svojí zbraň.Napadlo mě kluci,že si zahraju něco od Boba Dylana-řekl Charlie s pořád stejně spokojeným výrazem jakoby neviděl tu spoušť...
Ty jsi taky mrtvý-řekl John Charliemu,,včera jsem tě vlastnoručně dodělal,chtěl jsi to,když tě postřelili,víš jak mi s toho bylo,víš jak je to těžké to unést?´´Napadlo mě,že si zahraju nějakej song od Boba Dylana kluci-řekl Charlie ,,tady sem si moc nezahrál ,moje kytara doma byla už zaprášená´´John si všiml,že k nim přichází dva muži a opět nebyli ve vojenském.Toho prvního poznal hned byl to Michael S ,v obyčejném životě intelektuál a básník,který měl být mrtvý už tři dny.Přestože to byl hluboký introvert, teď už z dálky na muže bodře volal ,,ahoj kluci´´ Bylo to jak ve snu.Johny pochyboval o svém zdravém rozumu a stále svíral svojí zbraň.
Podali mi nějakou drogu,postřelili mě Vietnamčíci,ale neumřel jsem a teď mě našli naši a oblbli mě abych netrpěl,ve skutečnosti jsem už někde v helikoptéře a na nosítkách-napadlo Johna
a na chvilku ho to uklidnilo jako vysvětlení té tajemné situace.Básnik Michael S přicházel s hubeným mužem v saku a John ho ihned rozpoznal.Byl to Jackson.Opět z jejich jednotky.Opět ne ve vojenském.A opět dávno zabitý.
,,PŘICHÁZÍM K TOBĚ VE DNE,MYSLÍM NA TEBE V NOCI
BUDE TO TÍM,ŽE JSEM ZAMILOVANÝ BEZ POMOCI´´
Zněly Johnovi v hlavě verše co vymyslel Michael S, ještě když byli všichni pohromadě a s iluzemi.
.John stál s těmi muži,kteří jakoby přišli z nějakého pikniku se zbraní v ruce na louce plné mrtvých....Johny-řekl seržant Myers,,ty to můžeš ovládnout,my se jdeme bavit´´.To se mi zdá-řekl Johny s pláčem.Nezdá,jsme v tvé hře-řekl básník Michael S.
A tak tam ostatní muži stáli a bavili se a smáli...John nadšenec pro zbraně od malička je sledoval a najednou strašně chtěl ze sebe servat tu uniformu a zahodit zbraň někam do dálky a jít za kámošema.Seržant Myers přišel k Johnymu a poplácal ho po rameni a řekl mu ,,ber to jak chceš,my jsme se vrátili,ale jinak...ty jsi zůstal v boji,tak ho dobojuj,jak jsem tě to učil,my musíme jít.Johny se rozbrečel jako malé děcko...
Bylo odpoledne a slunce svítilo ani lehounký větřík nezafoukal.Byl právě konec Vietnamské války.Vrátili jsme se,ale jinak-zněly Johymu v hlavě slova seržanta Mayerse,velitele jeho jednotky a skvělého fotbalisty co si už fotbal nikdy nezahraje.,,Vrátili jsme se,ale jinak´´John nemohl jít s nimi.Byl jednou z posledních obětí Vietnamské války.Brzy ho skolila jedna ze střel.Když umíral pořád svíral v rukou svojí zbraň.Bylo to jediné co mu zbylo až do konce.Až do konce...