stínohra

Dean si byl jistý,že je s ním někdo v pokoji.Celé dny jen posedával,poslouchal rádio a pozoroval stěnu na kterém se odrážel stín sedícího muže.Nevadilo mu,že nemusí chodit ven ,mimo nejnutnější případy.Zdědil po otci velké jmění a to ho zabezpečovalo více než dobře.Když pomyslel na svět venku,cítil zvláštní tíhu na hrudi a velkou melancholii.Připadal si mezi lidmi nesvůj.
Byly dny ve kterých by nepopřel,že stín na té zdi patří jemu,ale to byl čas,kdy se ještě vydával na velké procházky kolem panství a od té doby se jeho život začal propadat v jakousi nepojmenovatelnou šeď.Kouřil jednu cigaretu za druhou a uklidňoval své smysly pohledem na odraz kouře stoupajícího z cigarety na stěně.
Neměl v panství žádné zvíře,ale občas v noci ve chvílích kdy nemohl spát ,poslouchat vytí zbloudilých psů a co mu dělalo trochu starosti byla jeho nespavost,která se stále zhoršovala a i když věděl,že by mohl kdykoliv zajít za doktorem pro prášky na usnutí,oddaloval stále návštěvu , protože mu jakýmsi smutným způsobem přišlo vhod,že v noci jen ve světle lampy na stolku ,je stín na stěně jasnější,vykreslenější,vykrojenější nocí...
A právě za těchto předlouhých chvil ho začalo napadat,že stín který tak často pozoruje, možná s nim nemá nic společného.Ten stín sedícího muže se skoro nehne z místa,stále kouří a vůbec nespí a dělá snad on úplně to samé?Jako nějaká socha?Sice tomu má blízko,ale takhle to přehánět,to je absurdní-pomyslel si,když o tom naposledy uvažoval.
A tehdy poprvé ucítil mrazení v zádech,takové jaké člověk cítí,když zažije něco iracionálního k čemuž marně hledá vysvětlení.Strach se do jeho mysli vkrádal tiše a pomalu každým dnem jako nějaký zákeřný pavouk,který se vždycky vrací na místo odkud jste ho vyhnaly utkat si svou pavučinu a s každým návratem ji rozšiřuje.
Začal mít na onen stín trochu vztek,když pozoroval dlouhé noci a zešeřelé dny s věčně napůl zataženými závěsy,jak stín dokonce paroduje jeho zlozvyky a nehne se.
Naučím tě ty lenochu-řekl jednoho odpoledne Dean a pokusil se zvednout ze své nádherné dubové židle a rozhodl se,že půjde ven na procházku alespoň na pár minut.Ale co venku najdeš?věčné míjení-pomyslela si jeho melancholická část,,můžeš jít do baru,můžeš jít kamkoliv,ale kde čeká někdo,kdo stojí víc o to než tě znát a pak třeba navěky zapomenout.Musím se přemoci-byla jeho další myšlenka ,ale v té chvíli upoutal jeho pozornost stín.Nehýbal se a Dean ucítil příval hořkého rozmrzení.On se mi vysmívá-napadlo ho,,pouhý stín na stěně má ze mně dobrý den,kdyby byl přeci jeho stínem spatřil by na něm byť jediný pohyb,alespoň náznak snahy,ale stín zůstával strnulý.
Dean pocítil hrůzu,ale nakonec se přeci jenom zvedl a řekl ,,je tu někdo?´´.Podíval se se zbrklým pohybem na stěnu.Uviděl na ní stín strnulého muže a v tu chvíli ho přemohl pocit bezradnosti.
,,Někdo tu se mnou je v pokoji a napodobuje mé pohyby jako nějaký mim,úplně každý můj pohyb´´Posadil se znovu ,sáhl po krabičce cigaret a jednu si zapálil a nyní již odevzdaně sledoval stín toho nezvaného hosta,který dělá přesně to co on a nikdy se neukáže.
Jednou po půlnoci ,když Dean trávil pozdní noční chvilky tak jako vždy,uslyšel kroky na chodbě a to ho odpoutalo od soustředěnosti.,,Nikoho jsem nezval,kdo by to mohl být takhle pozdě?klíč mají jen dva lidé,bratr a matka´´Prudce vstal a snažil se zaposlouchat do kroků,které se změnily v dusot,jakoby v chodbě za dveřmi někdo utíkal.Dean se začal bát,ale strach se ho držel jen chvilku,protože po něm následoval šok.Někdo se začal dobývat do jeho pokoje.
Doběhl ke dveřím aby je zamkl,avšak přemohl ho onen nezvaný cizinec na druhé straně,který Deana udeřil dveřmi ,do kterých zřejmě kopl,přímo do ubličeje,až málem ztratil vědomí.
Svět se s ním zatočil a když se z mrákot vzbudil spatřil před sebou vysokého lupiče svírajícího v dlani pistolí,který stále dokola opakoval ,,všechny peníze,honem dělej,dělej,nebo přísahám to do tebe napálím´´
Dean se chvěl strachy a zjistil,že se nezmůže na odpověď a tak udělal jediný pohyb,aby došel k malému stolku z přihrádkou kde měl sumu,která by snad mohla lupiče uklidnit aby schoval zbraň i když mu bylo jasné,že bude chtít daleko více z jeho nemalého mění.
Lupič tento krok ovšem bohužel pochopil zcela jinak ,ovládl jeho jednání strach,že přepadený třeba sahá po zbrani,kterou by se mohl bránit a třikrát na Deana vystřelil...
Dean se skácel na zem a pohlédl na stěnu,na které se zračil stín postavy v agonii ležící na podlaze a najednou mu všechno došlo.Ten stín byl jeho.Celé dny trávil pozorováním vlastního stínu,jak prosté i pošetilé zároveň.Jak jen mu to mohlo nedocházet?Snad jsem kuli nespavosti a odloučení od vnějšího světa začínal ztrácet rozum-pomyslel si.Toužil náhle ten stín sloupnout ze stěny a obejmout ho,ten stín,který mu dělal celou dobu společnost...i když byl jen jeho vlastní.
Už natahoval ruce ke stěně ,už se ho skoro dotýkal,když se mu obraz světa začal ztrácet před očima a nahrazovala ho čim dál větší omamná tma-taková tma z které jsou stvořeny stíny.
Podařilo se mi to-byla jeho poslední myšlenka a bylo v ní kus smutné radosti,,ale netušil jsem,že vzít si ho, znamená stát se jim...