Snové uvěznění

Cesta. Všude kam se otočím jen cesta. Co tady dělám? Jak jsem se zde ocitla? Nechápu to. V noci jsem šla normálně spát. A teď jsem se probrala a jsem tady. No jo, ale kde vlastně jsem? Třeba ještě spím, třeba jsem se ještě vůbec neprobrala. „Hej, oči, otevřete se, heeeeeeeeeej.“ Křičím a stejně to nepomáhá. To je zrada. No co to ksakru je! Myslím, že se mi brzo zavaří mozek., pracuje na plné obrátky. Tak od znova. Co jsem dělala včera. Jo, byli jsme s tátou na výletě. Jeli jsme po dálnici. Cesta… Jo a byli na ní stejné krvavé fleky jako tady. Byla tam těžká nehoda. Docela trauma, brečela jsem. A pak jsem se večer dívala na psycho-thriller. SAW – pila! Moment. Já asi vážně spím. Ten film byl o dvou mužích, kteří byli uvězněni v koupelně. Já jsem uvízla tady uprostřed cesty. Výlet + já + film. To se rovná: Já uprostřed nekonečné cesty! Sním. Je to jasné. Nebo jsem snad taky objetí nějakého psychopata, jako v SAW? „Prober se…“ prosím sebe samu. Ale proč? Třeba nejsem ve snu. Je to realita? Ne. Nemůže. A najednou slyším: „Jsi obětí vlastního snu. Je jen na tobě se z toho dostat. Hledej únikový bod.“ Kdo to mluvil? „Kdo jsi?“ křičím. Odpověď žádná. Rozběhnu se, ale najednou narazím do nějaké překážky. Nic nevidím, ale bylo to jako rána do skla. Rozběhnu se na druhou stranu, do boků… Jsem celá domlácená. Všude je to stejné. Sedím a pláču na cestě. „Maminko, maminko…“ tiše vzlykám. Po pár minutách se zvednu a rozhlížím se… Není tu nebe, nade mnou je jen bílo. Kolem mě cesta. Není úniku. Není! Někdo si se mnou hraje. Ale kdo? Já přece sním! Chci se probudit. Trvá to moc dlouho. Najednou vidím v loužičce krve na cestě papírek. Kouknu na něj. Je na něm nakreslené srdce. Srdce. Srdce… Srdce je symbol lásky. Ale co já s tím? Jsem tu sama. Není komu vyznat lásku. „Maminko!“ křičím z plných plic. „Ano broučku? Jsem u tebe.“ Sklání se nade mnou máma. Já vidím. Jsem zachráněna. „Maminko, promiň mi moc, že jsem na tebe byla zlá, už to nikdy neudělám!“ omlouvám se, za své chování. V poslední době jsem se k ní chovala dost špatně. Teď už taková nikdy nebudu. Vím to. Jsem poučena.
Ano, pravá láska je vždy skryta uvnitř srdce. V nouzi poznáš přítele… A také jeho lásku. Žijte, abyste milovali! Mnohé zachráníte před pádem do neznáma!