Jenom sen - II. Schůze

„Tak ať ti to dobře dopadne lásko.“ Vlípnu Davidovi pusu. Na polibek už moc času nemám. Vylítnu z auta jako namydlený blesk. Ale musím se hned vrátit, protože jsem si v autě zapomněla tašku a skripta. David mi mává. Bohužel mu nemůžu zamávat nazpět. Obě ruce mám plné. Protlačím se skrz otáčecí dveře.
„Dobrý den přeji.“ Zaculí se na mě vrátný.
„Dobrej Berte.“ Utíkám k výtahu. Při pokusu o zmáčknutí tlačítka se mi skripta rozkutálí po zemi.
„Do háje.“ Zakleji nahlas. Všechno posbírám. Nastoupím do výtahu. Div pána vedle mě nepraštím skripty po hlavě.
„Desátý.“ Zamumlám ___________ . Výtah se rozjede. Jsem nervózní. Velmi nervózní. Takhle nervózní jsem byla snad naposled, když jsem se o tuto práci ucházela.
„Desáté patro prosím.“ Procpávám se ven skrz lidi, co během naší cesty nahoru nastoupili.
„Už jsou tam paní Gordnová. Čekají na vás. Pan vedoucí Marley nemá zrovna dobrou náladu. No a vidím, že máte na punčoše oko. Blbej den?“ Jo je. Řeknu si v duchu, když si toho oka všimnu také. No nazdar. Ve spěchu otevírám dveře s nápisem : Viceprezident společnosti Marley s.r.o. Jonathan Marley. Pan Marley je synem prezidenta naší společnosti. I když je viceprezidentem, celou firmu řídí sám. Pan Marley sedí za stolem a debatuje se svým novým zaměstnancem. Novým šéfem pro styk s veřejností. Náš nový mluvčí. Pan Marley si mě zpozoroval. Není divu. Kdo by si nevšiml velké vody valící se do nádherně vybavené kanceláře. Dveře se zaklaply, není cesty zpět. Oba se postaví.
„Dobrý den, velice se omlouvám za své zpoždění.“ Pan Marley si mě měří pohledem. Pan neznámý, co před chvílí seděl zády ke mně, se pomalu otáčí. Konečně uvidím s kým mám tu čest. Uvidím toho, kvůli komu jsem dneska tak nervózní. Nevěřím svým očím. Muž, nemůže mu být více než 30. Havraní vlasy mírně rozcuchané, tmavé černé uhrančivé oči. Je nádherně opálený a i přes košili jde vidět, že jeho tělo je samý sval. Napadají mě chlípně myšlenky. Musím se probrat z transu.
„Konečně slečno Gordnová.“ Pan Marley se stačil během mého zasnění přiblížit ke mně. I pan Božský popošel.
„Boreanaz, Angel Boreanaz.“ Představení jako z Jamese Bonda. Kam se na něj Bond hrabe.
„Chelsey Gordnová.“ Vydávím ze sebe. Tašku položím na zemi. Podávám mu ruku, abych si s ním potřásla. On ji však uchopí a políbí mě na ni. Celým tělem mi projede hřejivý pocit. Krásné vzrušení. Neskutečný gentleman. Celou dobu se mi dívá upřeně do očí.
„Jak víte, pan Boreanaz je naším novým tiskovým mluvčím. Bude spolu blízce spolupracovat. Přál bych si, aby vše dokonale klapalo. Dobré vztahy mezi pracovníky jsou velice důležité. Doufám, že si padnete do oka. Třeba do toho, co máte na punčoše slečno Gordnová.“ Pan Marley vtipkuje. Vypadá to, že jeho nálada se zlepšila, nebo že nebyla vůbec tak špatná, jak si Linda, blonďatá sekretářka pana Marleye, myslela. Pan Boreanaz se pousmál.
„Posaďte se prosím. Oba.“ Boreanaz mi přisune židli. Je tak galantní. Tichý připadá mi. Ale neskutečně vzrušující. Posadím se. Marley vypráví o vztazích na pracovišti, semknuté kolektivitě atd. Jenže mou pozornost nezaujmula jeho slova, nýbrž muž sedící vedle mě. Angel, znamená to anděl. Vypadá jako anděl a taky jako ďábel. Jeho vzhled je neskutečný.
„Myslím, že vy dva byste si měli popovídat u večeře. Aby jste se lépe seznámili. Rezervoval jsem na dnešek stůl v Blue Diamond na sedmou hodinu.“ Nevěřím svým uším. Věděla jsem, že budu muset udělat dojem, nebo se o to alespoň pokusit. Ale rovnou večeře? Samozřejmě pracovní.
„Ale pane Marleyi, nevím jestli je to dobrý nápad. Třeba pan Boreanaz nebude souhlasit.“ozvu se. Marley se pousměje.
„Právě pan Boreanaz to navrhl. Původně jsem měl jít s vámi, ale bohužel mám jiné povinnosti. Věřím, že si vystačíte beze mě. V červnu máme velmi složitý plán, tak je na vás slečno Gordnová, aby jste s ním pana Boreanaze seznámila.“
„Jistě pane, udělám co bude v mých silách.“
„Slečno Gordnová, vy jste ta nejlepší pracovnice co máme, spoléhám na to, že nic nevynecháte.“
„Pane Marley, myslím, že slečna Gordnová je tou večeří poněkud zaskočena. Chápu ji. Většinou si noví spolupracovníci podají ruce, představí se a seznamují se pomalu. Tenhle způsob poznání je poněkud zvláštní. Dovolte, abych vám to vysvětlil. Jsme v časové tísni. Potřebuji se s plánem seznámit co nejdříve. A proč nespojit práci se zábavou. Tedy alespoň pro mě by to byla zábava povečeřet s tak půvabnou slečnou jako jste vy. Ale jestli nechcete, můžete mi dát košem.“ Jeho způsob vystupování se mi velice líbí. Je tak šarmantní. Tohle nemůžu odmítnout.
„Ráda s vámi půjdu. Pro naši firmu chci jen to nejlepší.“ Zkusím to hodit trošku do autu. Nechtěla bych aby poznal, že je v tom i nějaký zájem o jeho osobu. Pokud ale není pozdě.
„Jsem s vámi oběma spokojený. Auto pro vás přijede o půl sedmé i s panem Boreanazem až domů. Takže jsme domluveni. Pro zbytek dne máte oba volno. Takové mrhání časem si ještě dovolit můžeme.“ Marley se pousměje.