Jenom sen - IV. Večeře

Tůůůůů . Ozve se zvuk klaksonu. Můj princ čeká. Ještě jednou se kouknu do zrcadla. Doufám, že jsem s těma šatami nepřestřelila. Jsou vážně vyzývavé. Účes drží. Nalíčení dobrý. Ve dveřích zaslechnu ještě něco jako „buď opatrná“ a dveře jsou zavřené. Opatrně kráčím v botách na podpatku k autu. Angel stojí u jeho dveří s kytkou v ruce.
„To je pro vás. Moc vám to sluší. Jste nádherná jako tato noc.“
„Děkuji moc.“ Myslím že sem červená jako ty růže.
Blue Diamond je neluxusnější restaurace v New Orleans. Chodí sem jenom smetánka. Mezi těmito lidmi se necítím zrovna ve své kůži. Když vystupujeme, Angel mi nabízí rámě. S radostí přijmu. Ať všichni vidí, s kým jdu. Ženy závistně pokukují. Muži zdraví smeknutím klobouku. To bude těma šatami. V restauraci nás usadí na naše rezervovaná místa. Prvotřídní stůl. Svíčky, krásně poskládané ubrousky, láhev vína. Dokonalé.
Celý večer si povídáme o práci. Později i o soukromí.
„A odkud jste?“ zeptám se, nepřipadne mi jako Američan.
„Jsem z Evropy. Přistěhoval jsem se sem před dvěma lety.“ Pokaždé, když dokončí větu, nebo souvětí, usměje se.
„Víte čemu nerozumím?“
„Nevím, čemupak?“ trochu se zarazím.
„Proč vám pan Marley říká slečno, když jste vdaná.“ Udivím se ještě více.
„Jak to víte?“
„Jsem telepat. Mám nadpřirozené schopnosti.“
„Tomu bych i věřila.“ Zamumlám si pod vousy.
„Prosím.“
„Že je to zajímavé. Co o mě ještě víte?“
„Jste vdaná, nemáte děti, milujete svou práci a černá vám děsně sluší.“ Zčervenám.
„Jste opravdu telepat.“
„Ne to ne.“ Pousměje se.“Myslím si, že jste vdaná, protože máte prstýnek. Soudím, že děti nemáte, protože máte sice pěkný, ale malý dům na děti. Svou práci milujete, protože to říkal pan Marley. A to s tou černou soudím podle těch šatů co máte na sobě. Není může, který by se za vámi dnes neohlédl. Váš muž je šťastný muž.“ Po těchhle slovech jdu málem do kolen. Takhle milý David nikdy nebyl. Začínám si uvědomovat, o co všechno přicházím. David přece není jen tak dokonalý, jak sem si myslela.
„Proč vám tak tedy říká?“
„Paní mi přijde takové zvláštní. Možná se mi budete smát, ale cítím se stará, když mi někdo řekne paní.“
„Vy si nemusíte připadat stará ani za padesát let. Pořád budete vypadat neskutečně mladě a neskutečně atraktivně.“
Když dorazíme opět k mému domu, jsem skleslá. Nádherný večer končí. Doprovází mě až ke dveřím. Snad už David spí.
„Dnešní večer jsem si náležitě užil. Dekuji vám za společnost.“
„Nemáte za co. Já vám děkuju.“ Políbí mi ruku a odchází. Chci říct, : „Stůj, vrať se a polib mě.“ Angel se jenom otočí, jako by to slyšel a usměje se. Odjíždí. V ložnici spí David. Je nádherný. Ano, to je. Ale Angel má v sobě nějaké kouzlo. Svleču si šaty a ve spodním prádle vklouznu za Davidem pod peřinu. Otočí se ke mně.
„Už jsi doma miláčku. Nevěděl jsem kdy přijdeš. Chyběla si mi.“ Začne mě líbat. Nebráním se. Otevřu oči. Co nevidím. Zase halucinace. Líbá mě Angel. Představuji si Angela jak mě líbá. Je to velmi příjemné. Moc vzrušující. Vezmu vše do svých rukou. Pomiluji ho sama. Nevím, kde se to ve mně vzalo. Jsem ráda, když opratě drží David. Ale dnes jsem byla na tahu já. Představa, že souložím s Angelem byla neuvěřitelná. Cítila sem tu spalující touhu. Ten žár co mě spaloval. Nemohla jsem se udržet. Angel, David sténal, líbilo se mu to. Šílel z toho. Když je po všem ulehám. David se ke mně nakloní.
„Co s tebou stalo lásko? Takhle tě neznám. Nádherný to bylo. Takhle by to mohlo být častěji. Nebránil bych se.“
Teď už ke mě mluvil David. Angel byl zase pryč.
„Měla jsem chuť udělat to trošku jinak.“
„Snad tě ty chutě nepřepadly naposled.“ David usíná. A já také.