Věštecký sen

Seděla u stolu a snažila se najíst. Ze snídaně si toho moc neužila. Žaludek měla scvrklý a mráz jí běhal po zádech ještě od probuzení. Zdál se jí takový hrozný sen – jela autobusem do školy, číslo na jeho dveřích bylo 323, bylo v něm mnoho lidí, deset minut po odjezdu ho srazil kamion – nikdo nepřežil; strašně chaotický sen, spíš noční můra – víc si z toho nepamatovala, jen snad to, že někdo křičel, že to nebrzdí. Probudila se celá zpocená.
Stále ještě se snažila snídat, když vtom se koukla na hodiny – za pět minut autobus do školy odjížděl a ona ještě neměla koupený lístek. Vyběhla rychle z domu a běžela k trafice, koupila lístek a dobíhala k zastávce. Na dveřích školního autobusu bylo číslo 323. Zastavila se akorát před zavírajícími se dveřmi – řidič na ni nepočkal, i když ji viděl dobíhat. V duchu nazvala řidiče nelichotivými tituly a naštvaně počkala na další spoj.
Když o čtvrt hodiny později jela autobusem, vybavil se jí ten sen. Ze zamyšlení ji vytrhlo prudké zpomalení autobusu. Začala se rozhlížet, aby zjistila, co se děje.
Na nejfrekventovanější křižovatce ve městě se stala dopravní nehoda. Kamion narazil do autobusu číslo 323 a úplně ho sešrotoval.
Nikdo tu srážku nepřežil.