Studna

To, co se mi stalo, nemohu a asi ani nikdy nepochopím. Náhle jsem byl vytrhnut z opravdového světa a uvrhnut do světa plného temnoty. Mě obklopující prázdnota neskýtala zhola nic, kromě hluboké studny, jejíž rozměry se neodvažuji posuzovat; a tak se tu procházím nebo posedávám, sám.
Prostor, který se mi teď stal mým "domovem", je nekonečný, ale ne doslova. Jednou jsem se rozhodl, že se pokusím zjistit rozměry tohoto "vězení". Po nesmírně dlouhé době jsem do něčeho vrazil a s hrůzou jsem shledal, že je to táž studna, od které jsem svou cestu započal. Vím, to proto, jelikož jsem u ní prve nechal své sako. Po tomto hrůzném zjištění jsem se rozhodl smířit se se svým údělem a od dalšího pátrání jsem upustil.
Patrně se vám zdá, že jsem se stal obětí krutého trestu, ze kterého nemám možnost úniku, já ale tu možnost mám. I když vám na první pohled může unikat. Mám možnost volby; buďto navěky setrvat uprostřed bezmezně temné prázdnoty nebo se vrhnout vstříc nejistému osudu, jenž mě čeká na dně studny …