Psycholord dumá Regály - psychotext druhý

Anotace: Po zjištění, že jsem kdysi napsal něco jako "psychotext první", a po té, co jsem to shledal docela zajímavým, jsem se rozhodl volně navázat.

Po zjištění, že jsem kdysi napsal něco jako "psychotext první", a po té, co jsem to shledal docela zajímavým, jsem se rozhodl volně navázat.

V minulém díle náš nebojácný Psycholord pátral po srdci majestátných regálů. Nejspíš se při svých fantastických studiích dostal až do tak nepředstavitelně pokročilé fáze, kdy se mu taková zdánlivá hovadina vyjevila jako nejdůležitější ze všech otázek existence. A nebo se prostě jen příliš unavil, v nejtentóznějším případě možná i zbláznil. Každopádně, otázka "regálnických srdečních záležitostí" nyní spočívala na jeho magickém toapapyrusu, zakončena majestátným, vzhůru obráceným, zeleným otazníkem. Psycholord se usadil na již řádně proseděný polštář a hleděl na toapapyrus. Vteřinu, dvě, tři, a soustředění se postupně vytrácelo z jeho kučeravé hlavy.

To se mi ten otazník ale podařil! To by měl někdo kdekdo vidět! A to jsem původně chtěl nakreslit jen smutného delfínka, ale takhle je to mnohem lepší! Třeba je to božské znamení, že se mi při mém pátrání bude dařit!

A jak tak hleděl na otazníkovou tečku, myšlenky se mu opět vyjasnily. Třeba to pomůže i vám - ?

Dlouhé řady magických stvoření, temných, klidných, trpělivých a převelice tajemných. A přemnožených. Celé regálnické civilizace čekají tam kdesi na své odhalení. A jejich srdce jistě je klíčem k nadvládě nad jejich rasou... Ale kde ho skrývají. A jak? A proč? Přece tak nechtějí zůstat na věky, někde tam uvnitř musí chtít, aby je někdo odhalil, ovládl a naplnil jejich život smyslem! Jak může něco tak poklidné vůbec něco skrývat? Bez jediné stopy, jediného náznaku to prostě tiše tají. Museli to schovat, než sem se na ně začal dívat! Než jsem sem přišel! ... Né, to přece není možné, nikdo tu nebyl přede mnou. Tak snad to veeelice pomalu schoovaliii, hmm...

A vskutku, mudrci se zdálo, že se regály začínají pomaloučku pohybovat. Jejich lesklé línie se vlnily v rytmu poblikávajícího skladového osvětlení.

Hmm. Že by je poháněla solární energie? To jistě né. Spíš se mi snaží naznačit, kde mám začít pátrat. Jak ale porozumět jejich zprávě, když ty jejich ožralé pohyby nedávají smysl. Naše dvě životní formy nesdílejí vůbec nic, kromě hmotného základu. Jak tedy navázat komunikaci? A jak by jste to provedl vy, čtenář, kdyby jste byl právě jedním z těchto regálů? Odpověď je přece tak jasná! Vždyť přece neexistuje, a nebo je jich nekonečně mnoho! Jak ale nalézt jednu, ke které dvě zcela odlišná stvoření na základě extrémně omezených podkladů obě dojdou? Už jsem říkal, Psycholord a Regály sdílí jen minimum.

Je jasné, že když bude živé stvoření vystaveno takovéto otázce, začne o ní uvažovat na základě vlastních zkušeností a vědomostí. Ty se v případě maximálně odlišných stvoření maximálně liší. A přesto si potřebují předat osudovou zprávu, klíčovou informaci. Zdá se, že jediným společným faktorem jsou ty pidičástice, které se s vámi nebaví, pokud nemáte patřičný zásobník doktorátů. A nebo tato otázka sama! Oba subjekty, Psy i Reg si lámou "hlavu" stejnou otázkou. Každému z nich po nějaké době dojde, že právě toto je ta jediná věc, kterou sdílí, a že tomu druhému to přece taky musí dojít! Ale kdy? Dřive či později než mně?

V tuto chvíli je subjekt přesvědčen, že se konečně dobral výsledku. Odpověď je přece tak jednoduchá. Nyní, jak jí ale využít? Když si to Mudrc Psycholord uvědomil, upřeně se zahleděl na vytoužené regály. Ty v jeho myšlenkách stále stály ve vyrovnaných řadách, pro nezkušené oko téměř bez zajímavosti. Už jim to také došlo? Vždyť na to měly tolik času, zatímco já jsem se zabýval tolika blbostmi. Navíc, je jich mnohem víc a jak je obecně známo - víc regálů, víc ví. Už určitě čekají celá staletí, až to pochopím i já! Už nesmím ztrácet ani chvilku...

A mudrc počal kývat hlavou, směrem k regálům. Jako že chápe. Ale jak mají vědět, že už jsem pochopil to hlavní, absolutní, maximální definitivní? A tak začal kroutit hlavou. A taky mávat rukama. Takové nesmyslné znamení přece nemůže znamenat nic jiného než radostné "ANO!!! ANO!!! Pochopil jsem to!!!" Stařík za chvíli poskakoval po místnosti a kroutil celým tělem, aby Regálům dokázal, že už to opravdu chápe. A ony na to?