Hrnek

Mám modrej hrnek. Je to zvláštní hrnek. Čaj v něm vypadá jako hmota. Pomalu krouží kolem stěn. Jediný, co je v hmotě vidět, je nos. Můj nos. Každá z nosních dírek je tunel. Tmavej, černej tunel s konečnou kdesi uprostřd mozku. Do vlaku číslo 020988 nastupují voňavé spermie s DNA vůně v jejich duté hlavě. ,,Konečná, vystupovat!'' Ozve se a z útrob vlaku se vyvalí spousty noňavých pasažérů přímo do mozku. Prodírají se davem a najednou explodují. Puf, prask, plum, škr, bum, prask a mlask. Kusy rozervaných vůní se rozletí po celém nádraží a údržbáři v oranžových kombinézách mají zase co dělat...