Dvě strany mince

Každý den si vhodil do sklenice minci. Ani mu nevadilo, že je v normálním životě bezcenná, a že mu jednou nashromážděné peníze nedají celek, za který by si mohl něco pořídit. Jeho cíl byl jasný, naplnit sklenici a mít tak dostatek času. Jeho matka i ostatní si mysleli, že je blázen. Možná by si mohli myslet něco jiného, avšak on jim nedal tu možnost, poznat co se za tím skrývá.
Jednou se mu zdál zvláštní sen. Sen, který je buď úžasný nebo naopak. Zdálo se mu o dívce, o nádherné dívce. Měl jeden problém, když se chtěl s dívkou setkat, musel dát minci do poštovní schránky a tak získat čas na setkání s ní. Pokaždé jí řekl vše o její kráse a nešetřil superlativy. Pak sen skončil a on se podíval k oknu, k místu, kde dívka naposledy stála.
Samozřejmě, že tam nebyla. Jen představa rýsovala její postavu, ale ta měla jen obrys, chyběl jí pohyb a život.
Každý normální člověk se otřepe a řekne si: "Byl to jen sen," jenže on je jiný, je to velmi složitý člověk a tahle maličkost u něj dokáže vyvolat nekonečné myšlenky. Reálné, tak reálné! Od té doby si každý den kupovala svačinu v obchodě, jedla u stejného stolu a vždy se objevovala, jakmile na ní myslel.

Procházel ulicí a uviděl poštovní schránku. To byl ten okamžik, který navždy změnil jeho život. Nespěchal, tlouklo mu srdce silně a každý „buch“ jen násobil už tak velké napětí. Poslední rozhlédnutí a „cink“, mince dopadla na dno schránky.
„Ahoj,“ ozval se dívčí hlas. "A.A…Ahoj," opětoval. Netrvalo dlouho, jejich rozhovor už nebyl jen o přátelských komplimentech. Ale také netrvalo dlouho a znovu se objevili lidé a ona zmizela. Začal sbírat jen kvůli té chvíli, kterou s ní mohl strávit, jen kvůli splněnému snu.