Kluk z neznáma

Šla po ulici a naštvaně kopla do plechovky od coca coly, co se válela na zemi. Podívala se za sebe a vztekle si sedla na obrubník.
"To není fér!!" mluvila si pro sebe. "Všechny holky už mají kluka, jen já jediná ne!! Ty desetiletý a dvanáctiletý nány maj kluka, jen já furt ne!! A to je mi třináct, což je víc." Utřela si slzu, kterou uronila ze vzteku. "Proč mě nikdo nechce?! Vždyť já chci jen kluka, nic víc. Tohle se prostě musí dít jenom mně!!" Dívka se zvedla, ale pak si zas sedla. Rozhodla se trucovat. "Co budu dělat, až mi bude dvacet a nebudu mít žádné zkušenosti?! To se mi budou zase všici smát?! Ne!! Půjdu s kýmkoliv, kdo mě osloví. Ať už je to nějákej hnusnej a blbej kluk. Já chci zkušenost a je mi jedno, co mi říká matka."
A tak tam seděla a čekala, až ji někdo osloví.

Muselo být už jedenáct večer, když před dívenkou zastavilo tmavě modré auto. Z auta vystoupil pohledný řidič. Muselo mu být tak devatenáct let. V té tmě na něj nebylo vidět, ale dívka věděla, že on určitě se ji zeptá, co tu tak sama dělá. A taky že jo.
"Ahojky," začal. "Už je tma a ty bys měla být dávno doma v posteli. Proč tu sedíš?!"
"Budu tu sedět tak dlouho, dokud se mnou nějaký kluk nebude chodit," řekla dívka umíněně.
"To může počkat do zítra, ne?! Já tě dnes hodím domů a zítra tu klidně budu sedět s tebou. Platí?!"
Dívka tu možnost dlouze zvažovala, ale nakonec kývla. Nastoupila do auta vedle řidiče a mladík si sedl za volant a odjeli.

Nikdo ji pak už nikdy neviděl. Jen její oblečení se našlo kousek za městem. Bylo celé roztrhané a od krve. Nikdo nepřišel na to, co se stalo s dívkou.