Stín minulosti.........(část 1.)

Stín minulosti

Podívala jsem se na budovu stojící přede mnou a otřásla jsem se odporem. Tak tady bych teda nechtěla skončit. Původně bílá, dnes již zašedlá budova se zamřížovanými okny, oplocená betonovou zdí, to je psychiatrická léčebna Sv. Patrika. Vešla jsem dovnitř a ucítila nemocniční pach. Zavalil mne pocit nevolnosti. Vždycky jsem totiž nemocnice strašně nesnášela. Na recepci seděla postarší šedovlasá žena s knírkem.
"Co chcete?!" vyštěkla na mne.
"Jmenuji se Ashley Blackthorneová a jdu udělat rozhovor s Tedem Arringtonem pro People."
"Jste očekávána, vyjděte do druhého poschodí a tam vás k němu zavedou.."
Cestou jsem potkala muže, jestli se tak dá nazvat zmožená lidská troska v nemocničním úboru. V jeho očích jsem viděla strašnou bolest a hlavně prázdnotu. A on se na mne začal sápat a říkat něco o své dceři. Nevěděla jsem co dělat a začala jsem panikařit, když mi přiběhl na pomoc nějaký doktor.
"Promiňte, nějak mi utekl," omlouval se.
"To nevadí, co se mu stalo?"
"Před lety zavinil autonehodu, při které zemřela jeho dcera s manželkou. Začal si to dávat za vinu a pak skončil tady. A co vy, jdete někoho navštívit?"
"No já jdu za Tedem Arringtonem.." odpověděla jsem.
"Vy jste ta novinářka? Zavedu vás tam."
Vstoupila jsem do pokoje Teda Arringtona. Překvapilo mne, jaké to tam bylo. Čekala jsem šílence přivázaného k posteli, zmítajícího se v křečích, spatřila jsem však normálního asi 25letého muže číst si noviny.
"Dobrý den, já jsem Blackthorneová a jdu s vámi udělat ten rozhovor."
"Já jsem Ted, ale mohli bychom si snad tykat ne? Vždyť jsme skoro stejně staří.."
"Tak dobře..."
"Můžem začít?" zeptal se.
"Jo, moment, musím si něco nahrát."
Zapnula jsem diktafon. "21. listopad 2012, rozhovor s Tedem Arringtonem."
"Tak můžeme začít......"