Anděl

Byla zimní noc jako každá jiná, ale Mavero věděl, že tahle se přeci jen liší od jiných. Možná to bylo tou mlhou, která v sobě něco skrývala. Byla to noc, kdy se něco mělo stát, nevěděl, jestli dobrého nebo špatného, ale něco se mělo stát. Mavero myslel, že bude doma jako každý jiný den, ale v hlavě měl tu mlhu... a náhle... zbláznil se snad? Hlas jako by ho vábil ven, jako by ho někdo volal ven, ale když se podíval z okna, nikdo tam nebyl a dům je prázdný, jen kocour spí v křesle. Ne, jen se mi něco zdálo, řekl si a šel si udělat večeři. V lednici toho moc nenašel, ale vajíček tam bylo ještě pár. Vytáhl si 3 vajíčka z plata, ale když vyndaval poslední... opět uslyšel ten hlas a jako by se čas okolo něho zastavil... hned ho probudil nezvyklý zvuk - vajíčko mu vyklouzlo z ruky a spadlo na zem. Co se to děje?Nechápal. Něco... ta mlha...
Mavero se oblékl a vyšel ven, ten hlas v hlavě byl stále silnější a zřetelnější. Ač šel těmi uličkami poprvé, měl pocit, že jimi jde už poněkolikáté. A náhle - ten hlas - byl přímo u něho. Pohlédl do mlhy a zemi ležel... anděl - ani živý, ani mrtvý - jen tam ležel. Ale ne, je raněn - těžce, má slzu v oku a smutné srdce. Na nic nečekal a vzal anděla k sobě domů. Staral se o něj, jak nejlépe uměl, ale anděl byl pořád smutný a utrápený. Jen jedinou větu vyslovil - až mé trápení nabude konce a já zas poznám, co je někoho milovat a zároveň být milován, mlha zmizí.
A zmizí někdy...?