Kira

Ozvala se ohlušující rána-ve vedlejší ulici někdo odpálil další rachejtli.Až na ně by byl krásný klid,ale ještě něco chybělo k dokonalosti-tma.Že půjdu do lesa-o tom jsem byl rozhodnut již dříve,ale nejdřív se k němu dostat.Můžu jít zadem-podél kolejí-je tam přece polní cesta,moc lidí o ní neví a podle toho,jaké je počasí asi nebude moc schůdná pomyslel jsem si.Vydal jsem se nejkratší cestou tímto směrem.Prošel jsem pár uličkami a byl jsem u ní-polní cestička,lehce zablácená,temná,naprosto klidná...
Sice kolem občas projel nějaký vlak,ale ten nedokázal ničit ten požitek z té tmy a toho klidu.Byl jsem asi tak v půlce své "cesty klidu",když jsem za sebou uslyšel kroky a něčí dech,hodně silný dech-skoro až funění.Slyšel jsem naprosto přesně že se ke mě přibližuje.Otočil jsem se a polilo mě horko-běžel ke mě pes.Vlčák!-blesklo mi hlavou.Z jeho klidného běhu vyzařovala jistota a klid-ani na okamžik nezaváhal a měl sebevědomý výraz.Neublíží mi,věděl jsem to-z jeho chování to bylo patrné.Když přiběhl ke mě,sedl si a podíval se na mě.V tu chvíli mě napadlo,že mi podle svého chování někoho připomíná...Kiru přece.Vítej...Kiro řekl jsem a pomalu pokračoval v cestě dál.Kira šla vedle mě...ani na krok neustoupila ze své cesty-šla přesně vedle mě.Trochu mě i překvapilo,když kolenm projížděl vlak,že se ani trochu nelekla,ale šla klidně dál-jako by tam ten vlak ani neprojížděl.Jaká je šance že se tohle stane(?),řekl jsem si...že právě dnes,že právě teď,když tudy jdu já tudy půjde i tento pes,že se takto bude chovat,...
Třeba jí mám vyvést z této tmy,nebo mu mám ukázat cestu a nebo naopak-třeba Kira má vyvést mě z této tmy nebo mi ukázat cestu,pomyslel jsem si.Šli jsme ještě chvíli-užívali si klidu,tmy...
Náhle mi něco chybělo-Kira vedle mě již nejde.Copak to byl jen sen?S lehce nechápavým a tázavým pohledem jsem se otočil.Kira tam stála a dívala se na mě.Brzy se uvidíme,řekl jsem.Kira jako by čekala na má slova,sotva jsem je dořekl,otočila se a po chvíli zmizela ve tmě-stejně jako mě přiběhla,nyní ode mě odchází-když jsem se podíval znovu před sebe pochopil jsem-spatřil jsem lampy které vrhali pro ní tak nepříjemné světlo.Ať se jmenoval ten pes jakkoli-pro mě to byla Kira,která nakonec opět zmizela...ve tmě,ale tentokrát v ní nebyla sama-šel jsem s ní...