Světlo z mokřad

V holinových lacláčích se brodil do půlky stehen mazlavým bahnem. Většinu slunečního svitu vypily hutný tmavý mraky nad ním a mokřady kolem něj zely hrubou šedí. Šedozelené trsy trávy se vlnily na hladině blátivé bažiny. Místy čněly šedočerné kusy shnilých pahýlů, jež kdysi bývaly stromy. Postupoval mezi nimi těžkým krok sun krok, který navíc znesnadňovaly lucerna a sekera v rukách. Potácel se úpěnlivě metr za metrem a jedině prahnoucí zvědavost ho konejšila při pomyšlení, že ho to blátivé peklo čeká i při návratu. Strach mu ale cynicky šeptal, že se návratu obávat nemusí. Před hodinou ze zápraží své chatrče znovu spatřil to mihotavé světlo sotva tři sta metrů před ním. Kalné jako mlha ale jasné jako plamen. Byl to obrys postavy. Nehybně stála v bažině a po několika minutách zmizela.

Před třemi dny stanul v podivném úžasu, když ji při čaji o páté z houpacího křesla své rozvrzané dřevěné terasy prvně v dálce zahlédl. Druhý den už propadl znepokojující nervozitě. Jen několik minut po páté se postava zjevila znovu, ale o třicet kroků vpravo. Den třetí jej zachvátila panika. Světélkující obrys byl bezmála o sto metrů blíž a zřetelně uviděl strnulou tvář. To se stalo včera. V noci na dnešek skoro nespal. Viděl tu tvář stále před sebou. Byl vyděšený k smrti. Tohle hrůzné představení mělo totiž navíc jen jediného diváka. A tím byl on. Poustevničil v těch nehostinných končinách zcela osamocen už několik měsíců. Žil ve skromném příbytku, měl skromné potřeby a skromný život. Dnes po páté hodině čtvrtého dne se postava objevila znovu a jeho děs se začal mísit s hrůznou touhu po vysvětlení.

„Do prdele“, mokřady si zpět přitáhly jeho přítomnost. Nohu si v zamyšlení zaklesl do spletitých kořenů na dně bažiny. Zápolil o její vysvobození. S několika obhroublými nadávkami kořeny po chvíli povolily a úmorné brodění se mohlo znovu započít. Zvedl hlavu, ale strnul hrůzou. Koutkem oka spatřil postavu. Jen několik metrů vpravo od něj. Krk a záda mu zkoprněly, břicho se rozechvělo a oči široce otevřely. Zachvátila ho smrtelná hrůza, zlověstný zvuk gilotiny, když padá. Bušící nedočkavost z naplnění děsivého tušení.