K čertu

Když vešel do své šatny, stále vnímal vzdálený potlesk. Chtěli, aby přišel ještě jednou. Aby se znovu poklonil. Aby předvedl ještě jedno číslo. K čertu, oni ho měli rádi. K čemu to klišé tleskajících rukou, které slyšel už tisíckrát a nikdy se ani za mák nezměnily? Kvůli nim se tam určitě nevrátí. Nezaslouží si ho, nerozumí mu.
Kouzelník sundal prudce cylindr a hodil ho na protější stranu místnosti. Klobouk se odrazil od stěny a hladce přistál na poličce ve skříni vedle svých různobarvených kolegů. Lidé si mysleli, že v kouzelník jen příliš dbá o svůj zevnějšek, ale zkrátka s každým kloboukem mohl dělat jiný trik. Jeden sršel oheň, druhý ho spolkl a třetí zase vyplivl. A pak tu byli králíci a jiná havěť. Na vytahování zvířat měl čtyři různé cylindry a jednu černou buřinku. Ne že by měl tak rád zvířata, ale lidé to od něj tak nějak očekávali. K čertu!
Jeho ruka uchopila lahev vodky. Kouzelník si důkladně přihnul a zadíval se do zrcadla. Tady stojíš, ty blázne, usmál se posměšně na svůj odraz. Proč tohle děláš?
Nevím, odpověděl si. Jsem miláček publika. Lidi se smějou mým kouzlům, myslí si, že jsem vtipný a veselý. Nikdo z nich mi, k čertu, nerozumí. Proč jsem tohle všechno začal dělat?
Přesně tak. Milují tě, a přesto po tobě chtějí, abys šel ven a klaněl se jim. Jako nějaký stroj na zábavu. Ty je nenávidíš. Chtěl jsi, aby se oni klaněli tobě.
Kouzelník se poškrábal na hlavě, otočil se od zrcadla a posadil se do svého zeleného křesla. To byl jediný kus nábytku, který vždycky musel bezpodmínečně cestovat s ním. V tomhle křesle seděl jeho otec, když mu ukazoval své triky. Otec mu nikdy nevěnoval velkou pozornost. Jak kouzelník rostl, chtěl na něj nějak zapůsobit, chtěl, aby mu prokazoval respekt a vymýšlel si stále komplikovanější a efektnější kouzla. Zášť v něm rostla a doutnala, aby se nakonec rozhořela a otec zmizel za záhadných okolností. Největší kouzlo bylo zařídit to tak, aby to vypadalo jako nehoda.
To samé řešení teď zvažoval u všech těch jeho obdivovatelů. Nikdy nestál o slávu. Chtěl prostě, aby se ho lidé báli. Aby se klaněli oni jemu, ne on jim. Pokud považovali jeho umění za zábavné, musel je rychle probudit.
Na příštím představení se na jeho pokyn spustila na začátku mlha. Lidé jásali a tleskali. Kouzelník mezitím seděl v šatně, usrkával vodku a zamyšleně poslouchal, jak jásot postupně utichá...