Prokletí 3

"Úkol č.1 - ten kdo prahne po moci, bez okolků zničí schránku živé bytosti"

Jednoduché k pochopení. Ale kde tohle udělat? A hlavně na kom? Toď otázka…bratr to bohužel přežil a kdybych zabil jeho, pravděpodobně bych se k dalším úkolům nedostal. Takže jsem musel vyhledat někoho v okolí a nějaké odlehlé místo. Pak tu byla ještě otázka, jak zničit? Napadlo mě upálit nebo rozřezat. Myslím, že bych našel několik dalších způsobů, ale nesmím se nijak zviditelňovat. To je základ problému…jak to celé podniknout aby mě přitom nikdo neviděl?
Nejlepší bude, když si vyhlídnu nějakýho bezďáka či podobnou splodinu…

Ale člověk nikdy neví. Prostě sem vyrazil ven, porozhlédnout se po nějaké pěkné oběti. Zvířata neměla cenu. S nima byla dycky prdel…teda pokud jim nějaká zbyla nebo nebyla rozházená po všech světovejch stranách….ale pochybuju, že nějaká zechcaná kočka uspokojí síly pekelné.
Sakra…támhle de ten vocas Adam…to je kretén, kerej mě pořád žebrá o cigára… "Čuz kámo" *No nazdar…* "Nemáš Cígo?" *Sám sis odpověděl* "Debile…máš nebo ne?" *No nemám!* "Nekecej! Dycky máš!" *Píčo vole, řikám že nemam ty kryple ušatej!* "Ty vole….cože?!" *Běž žebrat někoho jinýho….nemam na tebe čas ani náladu* "Jak si mi to řek?" *Kundo seschlá* "To neni….co??!!" *Ty seš retard vole, di si vobsírat někoho jinýho Vandame!* "Ty zmrde! Kecáš vole! Naval cígo a neser mě!" *DO PÍČEEEE!!!! NEMAM TY KURVOOOOOO GUMOVÁÁÁÁ!!!!* zařval sem přez celou ulici "Ty vole..co je s tebou? Seš ňákej divnej vole….dáš mi to cígo?" *Ty seš zasraná buzna vole! Vem si ten posranej klobás a vykuř prdelí!* hodil sem po ňom black devilku a když už sem byl u toho, taky si jednu zapálil. "Nemáš voheň?" *A Rožmbergovi bys kouřit nechtěl?* podám mu sirky "Drž hubu…" *Spokojenej? Teď di do piče….* "Ne, pudu s tebou…dáš mi ještě jedno" *TY….* Zarazim se…něco mě napadlo! *Fajn…ale tohle byli poslední…jestli chceš další tak..* "Jo jasně, hlavně že dostanu." *Fajn…* Se zákeřnym úsměvem to otočim a společně s nim se vracíme ke mě domu. Naštěstí bydlim nedaleko kurevsky velkýho lesa. Naneštěstí je to kurevsky daleko od města…

Po ňákejch 20. Minutách sme konečně přešli tu posranou štrychu a došli ke mně před barák. "Hej ty vole….tak mě tak napadá, že sem u tebe ještě nebyl, co?" *No a? Všechno je jednou poprví…jako když tě vomrdal fotr* Vešel sem první a hlavou sem ho pobýdl aď de laskavě za mnou. "Máš to tu docela velký….hej ty vole! Ta je pravá?" drze se rozeběhl z předsíně do obejváku a sundal ze zdi katanu *Si myslíš, že bych tu skladoval posraný dekorace? Stupidní kýče, kerý sou uplně k hovnu? Tak to nevedu.* "Takže je pravá, jo?" začal s ní nemotorně máchat kolem sebe *Blbečku! Jistě že! A je zasraně ostrá, tak jí vrať na sví místo, imbecile! Než se podřežeš…* při poslední větě se mírně pousměju a o to víc, když si jednim sekem málem uřízl ruku *No, tak si hraj pičo, tě tu nechám vykrvácet debílku pochcanej. Patříš k těm hnidopichům, co všechno potřebujou slyšet šestkrát, he?* "Drž už kurva hubu a naser sem to cígo vole" s povzdychem sem vylezl nahoru do svího pokoje a sedl ke stolu. Při mí i jeho smůle sem posraná hračička a tak si tu v šupliku skladuju ňáký krámy jako například chemikálie... Ani už nevim co tam všechno je. Chtěl sem toho vocasa mít rychle za sebou a tak sem je všechny sjel rychlim pohledem. Oči se mi zastavily nad lahvičkou, která chcala název "chloroform". Vylil sem většinu obsahu na kapesník a v ňom obalil cigáro. Šel sem dolu se srdcem bušícím jak dovádějící nadrženej Ital. Ten kokot byl tak laskavej a tu katanu mezitím vrátil na sví místo. Teď tam drze seděl rozvalenej na našem koženym gauči a čuměl na ňákej seriál, očividně pro hipíky. Byl z toho vyplesklej jak rok skažený lečo vyblitý na podlaze obecního domu.

*chceš to cígo?* "Jo, dávej to sem" na venek klidně, v duši sem mu ho chtěl narvat do držky až by mu vylezlo prdelí *tak si ho uží* připálil sem mu a stoupl si za křeslo "Ty vole…to sou ňáký silný cigára vo…." Chtěl se na mě otočit ale než to stihl celou hlavou, přetáhl sem ho židlí přez xicht načež hodil slušnou držku přez celej gauč a spadl na zem. Nezvedal se. 1:0 pro mě….Odtáhl sem ho do sklepa. Těžkej jak kráva, hajzl jeden. Tady dole bylo dycky krámu jak nasráno….sotva se tu dalo projít, aniž bych nerozšlápl ňákou pičovinu. Dotáhl sem ho dostatečně hluboko mezi krámy.

Teď přišlo asi nejtěžší rozhodnutí mého života. Je to přece můj kámoš….přiznávám, né moc dobrej ale furt je to kamarád. Je vůbec správné to co dělám? I když bych se teď rozhodl přestat, určitě bych z toho měl problémy… Ale…sem dost silný na to abych někoho zabil? Myslím že…na to prostě…nemám…. Sledoval sem jeho bezvládné tělo a z mrtvolně vypadajícího xichtu mu tekl pramínek krve. Bezmocně sem si zaryl ruku do vlasů a začal se nervózně drbat. Polkl sem a ze země sebral jakousi zrezivělou tyč s nabroušenou špičkou… Život nebo smrt….jeho osud teď držím silně za pačesy a můžu rozhodovat…poprvé v životě rozhoduji já! Je to nádherný pocit….můžu se rozhodnout! Jeho struna života je silně naťatá a čeká na mé rozhodnutí! Přeseknout či pustit? Já……………………