Rudé oči v temné ulici

Byla půlnoc, a já jsem se zastavila v tmavé uličce. Běhal mi z ní mráz po zádech. Slyšela jsem hrůzné zvuky, které se ozývaly z různých temných koutů ulice. Bála jsem se, ale nenechala jsem se tím odradit. Šla jsem dál.

Stáhla se kolem mě mlha. ,Kde se tu vzala?´ptám se sama sebe. Neviděla jsem ani na deset kroků. Musela jsem se několikrát hluboce nadechnout, abych se odvážila pokračovat. Vykročila jsem.

„Kruci!“ vykřiknu zlostí.

 Šlápla jsem do něčeho šíleně zapáchajícího. V té tmě se nedalo přesně říct, co to bylo, ale připomínalo to něco chlupatého.

Okamžitě jsem se dala do běhu. Musela jsem pryč. Naneštěstí jsem zakopla a natáhla se na něco, jak dlouhá, tak široká. Na věci, o kterou jsem zakopla se mi začali něčím promáchávat šaty. Bylo to nechutné a hrozně to smrdělo.

Pomalu jsem se začala zvedat. Uklouzla jsem po té tekutině a znovu se tam rozplácla. Zkusila jsem to znovu a pomaleji. Proto abych se zvedla jsem se musela opřít o tu věc. Konečně jsem stála nohama na zemi. Uvědomila jsem si, že mám v kapse baterku. Vytáhnu ji a posvítím si na věc, o kterou jsem zakopla. Vykřikla jsem zděšením. Byl to mrtvý člověk!!

Myslela jsem si, že mě tu už nic nedokáže překvapit, ale v tom jsem se mýlila.

Pokusila jsem se uklidnit. Znova jsem se na odporně páchnoucí mrtvolu podívala. Zjistila jsem, že je pokousaná od zvířete. Chyběli mu kusy masa. Vykrvácel. Zvíře mu roztrhalo břicho a kolem se válely jeho vnitřnosti. Střeva mu vylézala z břicha a žaludek měl napůl sežraný.

Nemohla jsem se udržet a začala jsem zvracet. Když už jsem vyprázdnila svůj žaludek a trochu se uklidnila, zahlédla jsem v nedalekém koutě jak se něco mihlo. Podívala jsem se tam. Nic tam nebylo, dokud se na mě nezačali dívat rudé oči lačnící po krvi. To byla poslední kapka, chvíli jsem se na ně dívala a potom  jsem se rozeběhla se z ulice pryč.

Na hlavní jsem se zastavila a podívala na své oblečení a co nevidím, mám je celé od krve.

Dalšího dne ráno jsem se procházela kolem té ulice. Nakoukla jsem do ní, ale žádné zvíře, či mrtvý člověk tam nebyly. Pokrčila jsem rameny a pomalu se loudám domů. Stejně to pro mě byla záhada. Ale nejspíše to bylo něco jako sen.

Nikdo si však nevšimnul páru očí, které koukaly z křoviska a sledovalo dívku. Výhružně na ní vrčelo. Neslyšela ho však. Zvíře si vyhlédlo novou oběť.