Zakázka

                „Píšou tu o tobě a tom, jak jsi rozsračkoval ty negry,“ promluvil na mě Timothy skrz otevřené noviny. Složil je teprve, až Nancy donesla dvě sklenky whisky.

                „Tady to je, pánové.“ Položila sklenky a odešla. Než zmizela, kochal jsem se pohledem na ten její skvostný zadeček.

                Timothy se usmál: „Přejděme k věci, kvůli ní jsem tě tu nevolal.“

                „A co půjde?“

                „Tak nejdřív k těm negrům. Dobrá práce, mé nadřízené jsi zaujal. Proto by pro tebe měli další práci.“

                „Dobře.“

                „Ale dávej si majzla. Už to nebude banda lidských negrů, ale upír respektive upírka.“

                „Dobře. Kdo to je?“

                „Jméno mi neřekli, ale poslali její adresu. Bydlí sama, tak se neboj, že se spleteš.“

                „Kolik?“

                „Dvacet tisíc.“

                „Beru.“

                Už jsem vstával k odchodu, když mě Timothy zastavil: „Ale tentokrát žádný kulomet. Musí to být čistá práce, skoč za Luigim, ten pro tebe něco najde.“

                Luigi je mezi námi známý jako zbrojíř. Má v arzenálu jakoukoliv zbraň. U něho není problém najít něco na likvidaci upírů, vlkodlaků, rusalek, bludiček, démonů, andělů nebo sudiček. Lidi samozřejmě nevyjímaje.

                Jeho zbrojnice působí jako malý krám. Za pultem obtloustlý muž s knírkem a lámavou angličtinou, u kterého čekáte, že za dveřmi má italskou restauraci, kde se schází Tlustý Tony a spol.

                Zadal jsem, co hledám zbraň. Hned sundal z boční stěny.

                „Tak tu mám výbornou zbraň Pouštní orel, 357 Magnum s tlumičem.“

                „Má to být čistá práce.“

                Otočil se k zadní stěně. Z police sebral další pistoli, znatelně menší a taktéž d tlumičem. Přitom si mumlal:„Nechtěl jsem tak krásnou zbraň řezat, proto jsem byl rád, že existuje varianta se zkrácenou hlavní.“

                Položil ji na stůl: „Stará dobrá Walther osmatřicítka. S tou ses seznámil už za druhé světové. Je dost upravená. Pasují do ní zásobníky do klasické Beretty, nová mířidla a střenky.“

                Položil na stůl ještě krabičku s náboji: „Normální náboje na likvidaci upírů.“

                „Díky moc.“

                Už jsem stál přede dveřmi do onoho bytu. Na chodbě nikdo není, můžu bez problému vytáhnout pistoli. Krásně sedí. Luigi je fakt dobrej.

                Sahám po klice. Není zamčeno. Výborně, je doma.  Vstupuji do předsíně. Ticho. Otevírám další dveře – nejspíš do hlavního pokoje. Udělám dva kroky… A do háje.

                Cvak.

                Za mnou se ozvalo natažení kohoutku. Oženu se paží s pistolí. Ale osoba za mnou ji švihem srazila. Po kopu bokem mi vylétla zbraň z ruky. Druhý kop šel dopředu. Auu! Přímo do slabin!  Říkejte si, co chcete. Jsem sice upír, ale kopanec do rozkroku je kopanec do rozkroku.

                 Dalším švihem jsem spadl na zem. Nyní jsem se díval přímo do hlavně Pistole Makarov. Zaostřím na tvář za ní.

                To si děláš srandu. Je jedno za jakých okolností, ale oči poznám všude. Ještě k tomu ty modré vlasy.

                Řeknu vám, kdo to je, ale to se budeme muset vrátit o pár let nazpátek.