Upír

Byl den jako každý jiný.Mavero to moc dobře věděl,ale těšil se na večer-vždy ho uchvátil ten pocit když mizel v temnotě.Oblékl se do černého aby mohl splynout s temnotou."Mám si vzít i sluneční brýle?" zeptal se sám sebe.Podvědomně věděl že je mít bude,ale nikdy si tuto otázku neodpustil,spíš naopak,mnohdy dokonce uvažoval co se stane až sám sobě odpoví "ne".Když se podíval ven věděl že nastal čas jít na svojí cestu.Klidným krokem šel tou temnotou která ho natolik uchvacovala.Procházel neosvětlenými uličkami ve kterých byl sám sobě svým stínem.Při každém dalším kroku si užíval toho ticha,klidu,samoty.Neuvažoval o tom kam půjde,ale jeho kroky ho vedly do lesa."V lese je mi nejlépe a proto se ubírám tímto směrem" řekl si.Prochál cestou,po kteé šel již mnohokrát,ale tentokrát něco nebylo v pořádku,něco bylo jiné než-li jindy.Snažil se na to nemyslet.Pokoušel se užívat si toho klidu a úžasného pocitu samoty který ho obklopoval.Náhle se lesem rozlehl výkřík.Maverovi orientační schopnosti vyhledali oblast z které výkřik vyšel a okamžitě se tímto směrem začal ubírat.Ač ještě předchvílí nespěchal,tak teď téměř letěl.Křoví,větve,vše míjel aby se dostal co nejdřív k místu odkud se předchvílí ozval výkřik.Když se už byl hodně blízko a přeskakoval padlý strom uviděl před obličejem něčí ruku která jeho běh zastavila.Pád na kmen stromu nebyl příjemný,byl tak silný že strom se rozlomil jako to byla větší sirka.Ihned vstal a podíval se kdo ho zastavil.Byli dva.Dvě vysoké osoby,poměrně silné když se jim podařilo ho zastavit."Dále nesmíš projít,to,co se tam děje se tě nkterak netýká" pravil ten,který ho nejspíš zastavil,protože měl na ruce otisk jeho slunečních brýlí."A kdo mi v tom zabrání?" odpověděl s určitou arogancí Mavero a snažil se podívat co se děje za dvěma postavami.To co spatřil se ho těžce dotklo.Skupina podobných "stvoření" v obklíčení drží v šachu dívku která se brání velmi statečně,lež proti této přesile nemá příliš velkou šanci pokud vůbec nějakou."Sám vidíš že toto se tě netýká,odejdi" řekla mu opět ta samá osoba."Už jednou jste mě zastavili,podruhé to už neuděláte!" oznámil s lehce rozzuřeným hlasem Mavero.Obě postavy se na sebe podívaly a pak každá z nich uchopila kus dřeva připomínající kolík."Chcete mě zabít?" zeptal se s určitou nadsázkou Mavero.Obě postavy bez odpovědi se začli přibližovat.První postava,jejíž obličej halí kápě dala kolík druhé postavě a přistoupila k Maverovy aby mu zezadu držela ruce.K jejich udivení se Mavero nebránil.Když do něj postava chtěla zapíchnout kolík,vykopl ho a dopadl přesně na hlavu první postavě,která jej ještě předchvíli držela v ruce.Když už se zdálo že mrtvý,zmizel a s ním i druhá postava.Mavero nechápal,ale nemohl na to myslet příliš dlouho,taobklíčená osoba,blesklo mu hlavou.Sotva k nim chtěl běžet,uviděl něco,co ještě nikdy-dívka,zmožená bojem a velmi silně zakrvácená nejen vlastní krví bezmocně leží na zemi a těžce oddechuje a jedna z postav ntahuje ruku a vytahuje...její srdce!Maveru příbíhá okamžitě k místu kde leží dívka ale postavy zmizely.Již po nich není ani památky,a spolu s nimi zmizelo i její srdce.Neměl příliš na vybranou,proto sám sobě vyrval srdce a vložil do díry,kterou dívka v hrudi měla.Z listí a větviček udělal provizorní postel na kterou dívku uložil.Už dříve si všiml že i ona je celá v černém,ale teprve teď si to uvědomil.Věděl že kousek od nich je studánka a došel pro trochu vody.Když se vrátil pořád tam ležela,ale nejevila žádné známky života."Přišel jsem příliš pozdě,nedokázal jsem jí pomoci" řekl Mavero a sundal si své brýle.KLečel u té neznámé dívky a v jeho se zatřpytila slza.On sám slzy nevnímal,city pro něho byly něco,co ho jen oslabovalo,ale v tuto chvíli neměl slov.Slza stekla po tváří a dopadla na obličej té neznámé dívky.Začal brečet,nedokázal tomu zabránit a nemohl se s tím smířit.Vstal,poodešel o pár kroků a sesypal se na klena.Zklamal.Zklamal tu neznámou dívku a zklamal sám sebe.Tyto myšlenky se mu honili hlavou,když uslyšel něčí kroky.Bleskurychle se otočil a i přes jeho udivení tam stála dívka kterou nedokázal zachránit."Děkuji ti" špitla dívka.Mavero nevěděl co říct.Nasadil si své brýle,které leželi na zemi."Není zač" odpověděl jí.Přistoupil k dívce a objal jí.Bál jsem se že jsem tě navždy ztratil.Když poodstoupil dívka si všimla že na hrudi má krev."Ty krvácíš"."Ne" odpověděl to je jen rána po mém srdci" odpověděl Mavero.S těmito slovy začli pomalu opouštět místo,kterého měli oba víc než dost...