Dno propasti

Všude je tma,běžím lesem ani nevím kam. Prostě kam mě nohy nesou.
Nemůžu se zbavit pocitu že mě někdo sleduje. Stále cítím něčí dech na zátylku,hrubé dotyky na pažích a nářeky v uších. Vše to začalo loni,když mi umřela máma. Dlouho sem se s tím nemohla vyrovnat. Zlé noční můry mě pronásledují každičkou noc,stále slyším lačné hlasy volající po mé duši. Ze začátku jsem si myslela že to je jen něco jako postraumatický šok nebo tak něco,ale když se ve snech začala objevovat máma volající : Proč si mě zabila,můžeš za to ty! Tak jsem si to myslet přestala! Je to strašné probudit se po takové noci,nutkání se pokusit neusnout,ale vždy marně. Každou noc se řítím do propasti na jejímž dně leží máma celá od krve. A já jen bez čině přihlížím,znovu a znovu na její smrt. Říkám si : Mohla jsem to změnit? Asi ano,nějaký důvod ty sny mít musejí,ale ať se snažím jakkoliv tak se noc co noc sny opakují. Včera to bylo jiné,horší. Padala jsem propastí,ale dole neležela máma. Máma mě do té propasti shodila a při tom řvala ,,To máš za mou smrt" Probudila jsem se celá mokrá,chvěla jsem se ještě 2 hodiny po probuzení. A teď? MĚ NĚKDO SLEDUJE! ... Už vím jak příběh skončí,umřu? Asi ano. Včera večer když jsem usínala jsem myslela na mámu. Na Vánoce s ní prostě na všechny radostné vzpomínky , až najednou mi přes rty přejelo slovo smrt. Začala jsem přemýšlet nad tím jak máma umřela,moc si toho nepamatuji. Jen to že jsem se probudila v nemocnici a tam mi řekli že máma byla zavražděna. Táta mi řekl že jsem byla s maminou když se to stalo,ale já si nic nepamatuji, Prý mě ten vrah zmlátil,ale to si nemyslím. Jak jsem nad tím tak dumala Začalo se mi to spojovat,Matčina kůže za mými nehty,její vlasy v mé ruce,její krev na mé tváři. To já. Já jsem jí zabila.