N3 - úvod

Rusko, Moskva, 5. června 1995, 12:45.

Otevřel jsem dveře bytu, poté co jsem slyšel zvonek. Několikrát někdo zazvonil, i když jsem tušil, kdo to asi je. Byl to on. Vlastně oni. James Petterson a nějaká dívka.

„Pan Arkadij Pavlov?“zeptal se s celkem dobrou ruštinou, podsaditý mladík s brýlemi a krátkými hnědými vlasy.

„Ano,“odsekl jsem chladně.

„Jsem James Petterson z NYPT. New York Paranormal Times. Volali jsme si.“

„Vím, pojďte dál.“

Dvojice vešla do mého malého bytu, který byl v téměř dezolátním stavu.

„Kdo je ona?“zeptal jsem se a ukázal na drobnou blondýnku.

„Jenny, moje snoubenka a rovněž reportérka NYPT.“

„Hmm.“

Dvojice si sundala boty a prošla úzkou chodbičkou, která vedle ke dveřím do mé ložnice a obýváku s kuchyňským koutem.

„Udělejte si pohodlí,“řekl jsem a dvojice se usadila na dlouhé zelené křeslo.

Z oken proudili paprsky poledního světla do mého obýváku a tak se tam dalo hovořit. Postavil jsem na čaj.

„Jak se vám daří?“zeptal se James.

„Mizerně.“

Odpověď vyvolala trapné ticho, ale mě to bylo jedno.

„Musíme říci, že jsme šťastní z toho, že nám o sobě povíte,“řekla Jenny.

Stál jsem otočen k dvojici a hleděl na konvici, ve které se vařila voda.

„Jaký čaj chcete?“

„Černý,“řekli shodně.

„Dobrá.“

Dál jsem sledoval konvici a přemýšlel jsem jestli bylo vhodné souhlasit s jejich pozváním.

„Jak jste se o mne dozvěděli?“zeptal jsem se.

„Z odtajněných dokumentů ruského ministerstva vnitra,“odpověděl mladík.

„Dokumenty týkající se mne a programu N3 byli zničeny před pěti lety. Nikdo se o tom co se dělo nesměl dozvědět.“

„Všechny dokumenty ne. Asi sto stran dokumentů z vaší osobní složky a hlášení z období mezi 23. dubnem, až 17. červnem 1964, se dostali do rukou našim lidem a ruským záhadologickým spolkům.“

„Idioti. Sám jsem nařídil zničení dokumentů. A za zničení dokumentů mě před pár lety zprdli všemožní úředníci.“

„Ale proč jste to všechno chtěl zničit?“zeptala se dívka.

Promnul jsem si tvář a vypnul oheň na sporáku, když se voda dovařila. Nalil jsem do hrníčků vodu.

„Cukr?“

„Ano, mě dvě lžičky,“požádal si James.

„Ne, děkuji. Proč jste to všechno teda chtěl zničit?“

Osladil jsem čaj a s třemi hrníčky se vrátil do obýváku. Návštěvníkům jsem podal jejich čaje a se svým jsem se usadil do otáčivého křesla.

„Protože jsem se bál, že by to někdo chtěl objevit. Ničil jsem to já a osmnáct bývalých pracovníků N3, kterým bylo jasné, že všechno to zničit bude nejlepší cestou. Cestou jak pohřbít minulost. Ale oni se chtějí k minulosti vracet.“

„Oni?“podivil se James.

„Naše vláda. Můj známí z ministerstva vnitra mě informoval, že do roku 2005 chce vláda obnovit činnost zařízení N3. Naštěstí netuší, kde se zařízení nachází. Vím to jen já a pár přežívajících kolegů. Kdybych měl možnost vyhodit to zařízení do vzduchu, tak bych to udělal.“

„Proč nemáte možnost? A proč ho chcete zničit?“vyptával se James.

„Protože se kvůli tomu zařízení stali tak neskutečné hrůzy a utrpení… spáchal jsem tolik zrůdností a zla, že se z toho zblázním. Je mi 95 let, nemám nic. Dnes přesně je mi 95 let. Rodinu a skoro žádné přátele nemám. Má posedlost mě zničila. A zničila by celý svět, kdyby bylo zařízení obnoveno.“

„Řekněte nám všechno co se stalo a NYPT vám poskytne potřebné prostředky ke zničení zařízení,“řekl James a já i Jenny jsme se na něho překvapeně zadívali.

„Proč?“zeptala se Jenny.

„Protože bude lepší, když bude takové zařízení zničené, než v rukou ruské, či jakékoliv jiné vlády.“

„Chytrý hoch,“pochválil jsem a usrkl čaje.

„Co budete potřebovat pro zničení zařízení?“

„Transport a pěkných pár kilo trhavin. Až vám všechno povím, budete sami chtít to středisko zničit, stejně jako já.“

James zapnul diktafon.

„Představte se a řekněte jak to vše začalo.“

„Arkadij Leonidovič Pavlov, generálporučík NKVD a KGB, ředitel programu N3 mezi lety 1975, až 1991 a vrchní velitel 1. Elitní střelecké brigády NKVD.“

...