Smrt nás nerozdělí

Smrt nás nerozdělí

Dvě dívky se odpoledne vracely, ze školy, bavily se a smály. Na první pohled se k sobě vůbec nehodily, ta blonďatá z nich měla černé oblečení, černé nehty, černě orámované oči a těžké boty. Ta druhá vypadala veseleji…
„Zajdeme tam spolu zítra nebo půjdeme už dneska?“ zeptala se majitelka dlouhých blonďatých vlasů a usmála se.
„Já nevím Dru já bych šla už dneska“ odpověděla ji tmavovlasá dívka …
Dívky vešly na vozovku, byly tak zabrané do svého rozhovoru že si toho ani nevšimly. Brzdy zaskřípaly, čas se zastavil. Dru se otočila, ležela tam celá od krve a koukala na ní, její očí bože ty její oči … Klekla si k ní a objala jí ..
„Ne … ne… bude to dobré, bude to dobré sluníčko, podívej se na mě, bude to dobré…“ Tiskla si ji pevně k sobě a snažila se ji uklidnit,celá se třásla, obě se třásly ale ona musela být ta silná… vždycky byla… vytáčela číslo záchranky …před očima ji vyvstaly vzpomínky...kolem se zatmělo.....
Stály před novou školou…
„Co myslíš Dru bude to tu lepší?“
„Jasně Lil … začínáme nový život“ mrkla na ní…
Měla pravdu, i když jinak než původně měla na mysli. Spolužáci je nepřijali, sváděli neustalý boj o přežití. Plížili se po škole aby se nedostali do konfliktu a Lily to nesla stále hůře. Ze všech sil se snažila ji ochránit, ale občas na to nestačila …
Prožily spolu spoustu krásných chvil, neměly vztah jako jiný kamarádky, oni byly víc … Lil byla pro Dru něco jako její malý anděl, kterého musela ochránit před vším zlým, aby se ji nic nestalo, aby na ní ten svět nebyl tolik zlý jako byl na Dru. …
Měla ruce celé od krve, Lil se třásla stále méně..
„Lil podívej se na mě, na mě se podívej zlato…“
Lil zvedla oči „Dru je mi zima…Dru neopouštěj mě…“
„Neopustím tě ne… jen nezavírej oči…“
Sanitka stále nedorazil a lidi kolem jen koukali jak šílený, nechápali co se stalo a řidič zmateně seděl za volantem… Musela teď mít čistou hlavu, její Lil jí umírala pod rukama, rychle musela něco udělat ..
„Lil …“
„Ano ?“
„Víš jak jsem ti říkala ať nezavíráš oči?“
„Ano…“
„Tak teď je zavři..“
„Já se bojím…já…já .. nemám ráda tmu…“
„Já vím…Já vím lásko ale věř mi ano…“
Lil pomalu zavřela oči a po tváři se ji skutálela obrovská slza.Dru ji vzala jemně do náruče „Neotvírej ty oči,za chvíli bude dobře“ postavila se na nohy a začala utíkat…
Seděla na střeše a těžké boty skoro vypadaly že ji brzy stáhnou dolů. Objevila se za ní postava.
„Hledala jsem tě“
„Lásko musíš ještě odpočívat“ otočila se na ní ta sedící „Navíc za chvíli vyjde slunce“
„Dru“ posadila se příchozí vedle ní „Proč jsi to udělala?“
„Jednou na to přijdeš…“ pohladila ji po vlasech, několik pramenu ji ohrnula z obličeje a na krku se ji zaleskly dvě tečky… snad jako kousnutí od většího hmyzu…