Poslední noční můra

Každý z nás měl nějakou noční můru.
Některým se noční můry opakují.
U jiných..
.. stávají skutečností.

**

Vanessa se neklidně vrtěla v posteli.
Dýchala rychle a nepravidelně..
Nehty zaryté do polštáře..
Srdce jí bilo jako o závod..

Musí to dokázat..
..musí přežít..

Musí se probudit..

**

Vanessa se konečně probudila. Dýchala s nepřirozenou rychlostí a srdce cítila až v krku. Připadalo jí jako by se jí měla každou chvíli rozskočit hlava..

Klid. Už je dobře. Byl to jen sen. Byl to JEN sen..
Pomalu se posadila. Nic to není.. jen sen. Promnula si oči a podívala se na budík.

00:23h.

Ospale si zívla a pomalu si zase lehla. Je unavená.. moc unavená..

**

''Vanesso.. Vanessssssooooo.. Vanessssssssssssssssooooooooooooooo.. ''
Znělo jí v hlavě. Otevřela oči.

Před ní stála zase ta jí tak dobře známá postava.
''Vanesso.'' Řekl znovu.
''Ano..?'' Řekla nejistě.
''Zemřeš.. zemřeš.. už brzy.. -'' Řekl a vystřelil.

Vystřelil a trefil svůj cíl. Zasáhl ji. Přímo do srdce.. Vanessa se skácela k zemi.

Šel blíž.


'' Buď vždy připravená.. smrt může přijít kdykoliv.. -'' a vytáhl si nůž. A bodl ji. Přímo do břicha.. a řezal..

Vanessa se znovu probudila. Znovu udýchaná.. srdce jí bilo opět jako splašené.. Vyděšeně si sáhla na břicho. A ztuhla.

Jizva.

Přesně.. na tom místě kam ji v jejím snu bodl.
Vanessa vykřikla.. a její výkřik se ztrácel v žáru letní noci..

**

''Sally myslím to vážně. On mě v tom snu zastřelil a pak.. ještě mě bodnul do břicha. Přímo sem.'' Vanessa si vyhrnula tričko, aby Sally ukázala jizvu.
''To můžeš mít od čehokoli Vanesso. Chápeš? Není žádná spojitost mezi tvými sny a tou jizvou.''
''Nočními můrami.''
''Co?''
''Mám noční můry. Ne sny.''
''To máš jedno. Ale víš ty co? Moje babička takovým věcem rozumí. Možná by ti mohla poradit. Nebo pomoct.''
''Super. Myslíš, že bychom k ní mohly po škole zajít?''
''Jasně. Bydlí kousek odtud.''

Vanesse spadl kámen ze srdce. Neklidně se rozhlédla po třídě, aby se ujistila, že nikdo jejich rozhovor neslyšel.

**

''Táááák. Tady to je. '' Zašvitořila si vesele Sally.

Vanessa se rozhlédla po pozemku.
Holé stromy. Zvadlé květiny. Záhon s bylinami. Bože není to rulík zlomocný?
Ošoupaní a špinaví zahradní trpaslíci. Některým chyběla ruka nebo nějaká jiná část tělíčka.

Když se Vanessa na jednoho z nich podívala, dokonce měla pocit, že viděla slzy.
Samotný dům z venku vypadal spíš jako velká chatrč. Šikmý komín..
Střecha, která dělá dojem, že je děravá..
Starodávné dveře..
Okenice..
Klepadlo..

Z jejího přemýšlení nad tím co všechno tu je podivné, ji vytrhlo zaklepání.
Prudce se otočila na Sally. Ta klepala klepadlem na dveře.
Dveře se s příšerným zavrzáním otevřely. Zase měla Vanessa divný pocit. Tentokrát kvůli těm dveřím - nebo spíš kvůli zvuku, který vydaly. Znělo to úplně jako..

Okamžitě tu myšlenku zahnala, když uviděla Sallyinu babičku.

Dobře.. když už jsme u těch věcí co tu jsou podivné.. její babička vypadala jako čarodějnice. Nebo alespoň jako ty zlé čarodějnice z různých filmů.

Podivné oblečení.
Kopa amuletů na krku.
Tvář podobná ježibabské.

''Sally. Tak dlouho jsem tě neviděla. Pojďte dál. To je tvá kamarádka, Sally?
Řekla Sallyina babička a začala si Vanessu od hlavy až k patě.
''Ano babi. To je moje nejlepší kamarádka Vanessa.''

A to už seděli na starodávné pohovce. V místnosti, která ''pravděpodobně měla být obývací pokoj''.
Všude byla neskutečná vrstva prachu.. a to nezmiňuji ty obří pavučiny na trámech..

''Tak. Copak tě ke mně přivádí Sally. Určitě bys ke mně nešla, kdybys něco nepotřebovala. '' Řekla Sallyina babička a posadila se hned naproti Vanesse.

Hned jak si sedla přiběhla k ní kočka černá jako uhel a začala se k ní lísat.


Ježibaba.. ježibaba.. ježibaba..

Honilo se Vanesse hlavou. Ale vlastně je to dobře. Nikdo jiný jí asi nedokáže pomoct..

''Víš babi.. Vanessa má špatné-'' Vanessa Sally probodávala pohledem.
''Vanessa má noční můry. '' Vanessa se uklidnila a usrkla si podivného ''že by.. čaje?'' .
''A jaké noční můry máš, Vanesso? Zdá se ti o tvojí smrti..?'' Když to Sallyina babička dořekla Vanessa se málem utopila v tom ''že by.. čaji?'' .
''A.. ano. Jak to.. jako to víte?''
''Myslela jsem si to. '' Odpověděla Sallyina babička a znovu pohladila černý chlupatý uzlíček na svém klíně. Kočka okamžitě začala vrnět.
''A myslíte.. že byste mi dokázala pomoct?'' Zeptala se Vanessa.
''Nevím to jistě, ale můžeme se o něco pokusit. Ale nic ti nezaručuji srdíčko.''

Srdíčko?! Ta ježibaba jí řekla srdíčko?!

''Dobře.''

Sallyina babička se zvedla a zmizela za rohem. Po chvíli se vracela s lapačem snů.

''Děkuju.''

**

Večer si Vanessa pověsila lapač snů přesně tak jak jí Sallyina babička řekla a zalehla do postele.

Hned jak usnula všechno začalo pěkně od začátku..

Začala se vrtět v posteli..
Nepravidelně.. a rychle začala dýchat..
Zaryla nehty do polštáře..
Srdce jí začalo bít mocně jako o závod..

Bylo jí jasné, co musí udělat..

Musí se probudit..

**

''Vanesso.''

Vanessa se vyděšeně znovu podívala do těch černých očí. Do očí toho kdo ji navštěvuje pokaždé, když usne. Do očí smrti.

''Vanesso. Jak jsi mohla. Jak jsi jen mohla?''
''Co..? Nechápu..-''

Najednou se k ní přiřítil nadpřirozenou rychlostí a jedním pohybem ji polapil.
''Zradila jsi mě. Chtěla ses mě zbavit co? To se ti nepovede!''

Dalším pohybem jí zlomil vaz.
Vanessino bezvládné tělo dopadlo na zem.
Z jejích očí pomalu mizel život..
Srdce přestalo bít..

**

Vanessa se prudce zvedla. Dýchala snad až nemožně rychle.
Srdce jí bilo, jako by se jí mělo každou chvíli rozskočit.
Sáhla si na krk.. pokoušela se pohnout hlavou. Marně. Krk měla úplně ztuhlý.. ale rozbolavěný.

Lapač snů. Měla by ho vrátit.

Otočila se a zůstala jen zírat. Lapač snů byl celý ohořelý. Nezůstalo na něm ani pírko. Vlastně by ani nepoznala, že to je lapač snů, kdyby ho tam včera sama nepověsila.

**

Vanessa stála znovu před tím podivným ježibabským pozemkem. A rozhodovala se zda si má jít pro další radu.. nebo ne.

Rozhodně vkročila na tu zpustošenou zem. Prošla okolo plačících trpaslíků a došla ke dveřím. Zhluboka se nadechla a zaklepala.
Dveře se otevřely se stejně žalostným zvukem jako včera. Mezi dveřmi se objevila tvář Sallyiny babičky.

Když spatřila Vanessu, ochotně ji pustila dál.

''Nech mě hádat.. lapač nezabral. ''
''Nezabral.. nebudete mi věřit, co s ním ráno bylo! On byl celý ohořelý.. ale okolo nic jiného ohořelého nebylo..''

Sallyina babička zase zmizela za rohem. Když se vrátila, držela v ruce řetízek a na něm nějaký kamínek.

''Tohle je tygří oko. Používá se na spoustu věcí.. a jedno z jeho využití je proti zlým snům. Měl by tě ochránit.''

Řekla a podala řetízek Vanesse.

''Děkuju.''

**

Večer si Vanessa zkontrolovala, zda má řetízek s tygřím okem.
S klidnou myslí se oddala spánku.



''Vanesso!!! Ty hade na mém srdci..! Snažíš se mě zahubit?!''
Znovu hleděla do černých očí. Ale neviděla hněv. Viděla žal.
''Sundej ten řetízek. Sundej ho a já ti odpustím.''
''Ne.''
''Cože?''
''Ne. Řekla jsem ne.''

Napřáhl se a dal jí facku.

''Nemysli si, že jsi chytřejší Vanesso! Já když budu chtít.. sedřu z tebe všechnu kůži. Když budu chtít, donutím tě vyškrábat si oči. Když budu chtít, vyrvu ti srdce z hrudi. Jsi moje. Já tu budu rozhodovat. A ty.. my vzdorovat nebudeš!''

Znovu se napřáhl. Pak se na poslední chvíli zastavil.

''Už jsi změnila názor?''
''Ne!''
''Doufal jsem, že to řekneš. Udělám ti názornou ukázku..-''

A dřepl si k ní. Vzal její nohu a..

Křup.

Vykřikla.
''Vidíš. A to je jen zlomek toho co ti můžu provést..-''

**

Vanessa se znovu vzbudila. Okamžitě si zkontrolovala nohu.
Byla celá.. bez jakékoli jizvičky. Bez jakéhokoli zranění.
Zvedla se a šla se napít. Snažila se odvést svou pozornost od špatných věcí..
Ale je unavená. Už se nesnaží nad ničím dál přemýšlet. Ani nehledá stíny skryté v její hlavě. Dokonce se ani nebrání démonům, aby se zmocnili její mysli.

Musím spát..
I přes to, že vím, co se stane.
Krutě se mi to vymstí..

**

Sally seděla zdrcená v ''obývacím pokoji'' její babičky.
''Ona mi to říkala.. a já jí to.. nevěřila.'' Snažila se zadržet slzy.
''Byla jsem příšerná kamarádka..'' A znovu plakala.
''To nic drahoušku. Nemohla jsi to tušit.''
''Nemohla jsem tušit to, že moji nejlepší kamarádku zabijí její noční můry?'' Řekla Sally zpoza vzlyků.
''Ne drahoušku. Vanessu nezabily její noční můry. Zabila ji její vlastní fantazie..''