Hříšnici

Hříšnici


„Už sis vybrala?“

„Pomaličku, nespěchej. Je jich tu tolik. Musíme vybrat tu správnou.“

„Máš pravdu. Je jich tu tolik. Co když si nás nikdo všimne?“

„V tuhle hodinu kdy má už každý nakročeno k ranní kocovině? Nemyslím si.“

„Ale ten vyhazovač si nás prohlížel.“

„Třeba jsem se mu líbila, žárlíš?“

„A co kdybychom si vybrali jeho?“

„Ne! Chci holku. A už sakra přestaň fňukat, nezapomeň, kdo s tím začal.“

„Miluji tě, Gino.“

„A já tebe Tony. Už jsem si vybrala. Kožené kalhoty, modré triko vzadu na parketu.“

„Počkám v autě, vezmi si času kolik potřebuješ.“

………..

Uplynulo pár hodin, než se dvě dívky vypotácely z útrob klubu. Gina podpírala slečnu, která evidentně přebrala a cestu po chodníku měla minimálně dvakrát náročnější. A delší.

„Jak je na tom?“

„Dost ožralá, ale slíbila jsem jí, že takovou trojku ještě nezažila.“

„Mě vidět nechtěla?“

„Všimla si tě, když jsi odcházel.“

„Líbil jsem se jí?“

„Je spíš na holky, ale kluka prý snese. Promiň.“

„Neboj, já jsem spíš na holky, tak si to užijeme. Nebo aspoň někdo z nás,“ usmál se Tony s podivným zablesknutím v očích.



……….

Vycházelo slunce, když dorazily ke stavení kousek od lesa. Celá nesourodá trojice vešla do domu s příslibem bouřlivého zážitku.

Po několika velmi vášnivých a nevšedních hodinách Tony s Ginou šťastně vyčerpaní a uspokojení padli do postele.

Spali skoro jako malé děti.

………….

„Tony, musím jít. Manžel na mě bude už čekat.“

„No tak ho nech, ať čeká.“

„Nemůžu. Víš jak to je, Ty a já se nesmíme moc často scházet. Jakmile se o nás začne vyprávět někdo si dá dvě a dvě dohromady. A to nechceme,“

„To vážně nechceme. Odvezu tě na nádraží a pak se stavím zpět pro ten včerejší úlovek.“

„A nebojíš se, že zatímco budeme pryč….“

„Ne. Myslím, že jsme to včera vyřešili celkem solidně,“ utnul Tony veškerou další komunikaci.

„Dobře, jen si vezmu výbavičku.“

„A chce se ti to pak doma schovávat? Drahá polovička by asi nebyla nadšená, kdyby tam našla všechno příslušenství. Aspoň železo tady nech.“

„Tobě tak záleží na mém bezpečí? Mám tě moc ráda Tony.“

Vyměnili si polibek. Posléze nasedli do auta a odjeli k nedalekému železničnímu nádraží, kde Gina nasedla do vlaku.

Poslední věta, než se vrátila do všedního nudného manželského svazku, od ní zazněla jako by mimoděk.

„Tony a beze mě nehřeš. Žádný alkohol ani holky. To můžeme jenom spolu!“

On jen poslušně zakýval hlavou a zamával jí na rozloučenou.



…………

Ti dva se potkali, když jim bylo sladkých devatenáct let. Oba tehdy studovali vysokou školu a v rámci jednoho zahraničního pobytu, kdy se podívali na dno více láhví, než bylo záhodno skončili v posteli. Uplynulo několik měsíců, kdy jejich vztah dostával jasnější rysy. Prakticky to byla Gina, která měla vůdčí roli, a tak se jejím přáním Tony bez výjimky podřizoval. Bylo to pro něj snazší. Nemusel nad ničím přemýšlet a prostě se nechal vézt.

Když oba odpromovali jejich cesty se rozešli. Všechno skončilo v dobrém, každý čekal od vztahu něco jiného.



Na srazu po pěti letech Gina Tonyho skoro nepoznala. Ten hubený kluk z výšky nakonec dorostl do úplného muže. Založil si vlastní opravárenskou firmu a bral zakázky po celých státech. Sám jezdil s partou a přikládal ruku k dílu. Práce v teplém podnebí a na denním slunci z něj udělala opáleného šlachovitého třicátníka.

Zatímco Gina měla na prstě svatební prsten. Se svým manželem byla třetím rokem a plánovali děti.

Ve chvíli kdy, se o tom s ní Tony bavil, přepadl ho smutek. To vědomí, že jí má jiný muž, ho přivádělo k šílenství. K šílenství, které ho pohltilo.

Rozhodl se, že když ji nemůže mít on, tak jí nebude mít nikdo.

………………….



Tony se vrátil do domu u lesa. Krásné místo, které koupil od realitní společnosti za pár korun. Sám si na něm udělal několik úprav. Včetně dokonalého odhlučněného sklepa a několika háků zapuštěných do stropu.

Na jednom z nich visela dívka, kterou spolu s Ginou přivedli v ranních hodinách z klubu. Na zádech měla desítky krvavých šrámů od biče a ze stehen jí tekly tenké stružky krve z několika řezných ran.

„Sice říkala, že bez ní nemám, ale ty to nikomu nepovíš, že ne?“ zašeptal a začal se svlékat.



…………..

Po srazu když se rozhodl, že Ginu sprovodí ze světa, nastalo několik dnů příprav. Trhalo mu to srdce, ale nenávist k jejímu manželovi byla výraznější. Ovšem mohl zabít jeho, ale to neznamenalo, že mu Gina padne kolem krku. Navíc ta bolest ze ztráty manželky bude pro Gininu polovičku mnohem horší, než kdyby umřel sám.

Čekal na ní v podzemní garáži nedalekého obchodního centra, kam chodila Gina na pilates. Trpělivě čekal ve vypůjčeném autě, než hodina skončila. Vedle něj ležel na sedačce spolujezdce dlouhý kuchyňský nůž.

Uslyšel kroky. Pomalu se vysoukal z auta s pohledem upřeným ke své milované. Prošla kolem něj s pohledem pevně upřeným do telefonu.

Zhluboka se nadechl a z pokleku vyskočil.

Ťal naprosto přesně.

Špička nože se zakousla do krku a prudké trhnutí zleva doprava způsobilo obrovskou ránu, ze které začala unikat životodárná tekutina.

A v ten okamžik mu došlo, jak osudovou chybu udělal.

Dívka, které vězel až po střenku nůž v krku, nebyla Gina.

Ta se na něj dívala z druhého konce parkoviště.

Instinkt by normálně přímo řval, ať utíká. Ona místo toho však přišla k němu s němou otázkou v očích.

„Proč?“

„Když tě nemůžu mít já, tak nikdo.“

„Ty jsi mi chtěl ublížit?“ řekla nevěřícně.

V odpověď Tony mlčel. Nedokázal to ze sebe dostat.

Ticho prolomilo až zachrčení oběti.

Rázem byli oba dva jako jeden. Hodili mrtvou do kufru a krev utřeli do deky, kterou měla Gina v autě. Tělo dívky pak skončilo v řece a nůž putoval do základů na jedné ze staveb v okolí.

Tony se rozmlouval jenom velice pomalu. Nakonec všechno Gině vyklopil. Nebyla zhnusená, jak se bál. Bylo to horší. Řekla mu, že manžela neopustí. Má ho ráda a poskytuje jí finanční zázemí. O tom co se ten večer stalo, přísahala, že mluvit nebude kvůli tomu, co bylo na škole.

Zastavil na ulici před jejím domem. Otevřel jí dveře a pokynul, ať vystoupí. Chtěl ji sice obejmout naposledy, než zmizí napořád, nicméně se ani nepohnul.

Podívala se na něj.

Sevřela límec jeho trika do pěsti a zprudka ho políbila.

Velmi vášnivě a nespoutaně.

A pak odešla.

……….

Uplynulo čtrnáct dní, než se odvážil vyjít z domu. Hrozně se bál, že se odněkud vyřítí policie. Nestalo se tak.

Namísto uniforem ho však na sklonku jednoho večera překvapila Gina.

„Proč jsi tady?“ zeptal se, jakmile se usadili v obývacím pokoji.

„Kvůli tobě.“

„Nechápu.“

„V ten okamžik, když jsi zabil tu holku a myslel sis, že jsem to já. Co jsi cítil?“

„Strach. Velký strach.“

„Ale přemohl ses a udělal to. Skočil jsi po ní a vrazil jí nůž do krku. Rychle. Co kdyby to ale mohlo trvat déle?“

„O čem ta sakra mluvíš?“

„Nech si to vysvětlit. Několik dnů jsem na to myslela. Na tu celou scénu, jak se tam to děvče válelo a bojovalo o život. A najednou nic. Vyhasla. Jako svíčka. Víš, co jsem ucítila já, když jsem si to přehrávala?“

„Nemám potuchy.“

„Byla jsem vzrušená. A to jako nikdy.“

„Kam tím míříš?“

„Chci, abys to pro mě udělal znova.“

„Co pro tebe mám udělat znova?“

„Chci, abys zabil holku, kterou ti vyberu.“

„Ty jsi blázen. Nemám jediný důvod to udělat.“

„Ale máš. Jinak půjdu na policii a řeknu jim všechno, co jsem viděla v těch garážích.“

„Gino....“ zadrhl se Tonymu hlas.

„Máš mě rád?“

„Mám.“

„Tak to udělej, a budeme zase aspoň na chvíli spolu. Slibuji, Tony.“

Tehdy pro ně začala dvouletá jízda, kdy mířili z jednoho konce státu na druhý a vybírali si dívky. Z prvotního Tonyho nesouhlasu se stala mánie, kterou musela Gina místy až korigovat, aby se představení nedočkalo příliš brzkého konce.

Nechovali se nijak unáhleně, naopak systematicky se připravovali a vybírali místa. Gina vždy zvolila dívku a Tony se staral o zbytek představení. Vídali se jednou za dva či tři měsíce, aby policie neměla podezření a stejně tak „Drahá polovička“.

Když pak byla skončena přestavba sklepa, dostalo hrůzné divadlo ještě temnější rozměr.

…………………

Tony sňal dívku ze zavěšení a položil ji na igelit. Ještě jednou zkontroloval tep zda-li je opravdu dokonáno a následně se dal do zbavování důkazů. Když to dělal poprvé, málem se pozvracel.

V přípravě, na to co se Ginou dělali, mu byly neuvěřitelně nápomocné učebnice kriminalistiky, veřejně dostupné bakalářské práce studentů policejních akademií a v neposlední řadě i lovecké časopisy. Zvlášť ty části, kde se zmiňovalo porcování zvěře. Bylo až směšně snadné to pak aplikovat na lidské tělo.

Ostatky dívky pak Tony střídavě zakopával, házel do řeky či podobně jako u první oběti přidával do dosud nezabetonovaných výkopů.

Po řádění mělo nastat několik týdnů ticha, kdy se ani jeden neozve tomu druhému. Pro Tonyho to bylo vždycky velmi mučivé období, kdy neměl problém vypít i několik lahví silného alkoholu za týden.

Jeho firma si sice mohla dovolit fungovat týden či dva bez něj, ale později už jej bylo třeba a tento pocit ho vracel zpátky do života.

………….

„Bez ní nemám. Bez ní nemám,“ opakoval Tony stále dokola.

Na stole se válela ze čtvrtiny vypitá láhev vodky. Krom toho, že mu Gina strašně chyběla, cítil neuvěřitelné nutkání zabořit nůž do stehna nějaké blondýny. Standardně dívky nevybíral, ale toho večera to v plánu měl. A jako dítě má chuť na sladké, on dostal chuť hřešit trochu jinak.

Vykročil z domu, v náprsní kapse schovaný jeden z chirurgických skalpelů, který používali na své oběti. Studený podzimní vzduch ho udeřil do obličeje. Zamotala se mu hlava, žaludek se vzepřel poslušnosti a jeho obsah se poroučel do trávy.

Tonymu se paradoxně udělalo lépe. Jednak ho čekaly tři kilometry na hranici města, které by mu ve stavu v jakém před chvílí byl, šlo jenom velice obtížně zdolat, a pak také by nejspíš nikoho svým opileckým šarmem neoslnil.

O hodinu a půl později už celkem rozumně šel, a když minul ceduli označující hranici města, rozproudila se v něm krev stejně, jako když před dvěma dny s Ginou čekali v klubu.

Hodiny ukazovaly osmou večerní a přesto, že byla neděle, bary byly skoro plné.

Zakotvil v jednom takovém a objednal si pivo. Netrvalo to dlouho a vybral si. Jednu z číšnic. Vysoka blondýna, dobře stavěna a podle všeho ne moc chytrá, jak mohl usoudit z útržků rozhovorů, které stihl zachytit. K jejímu štěstí pro sebe našla v té díře ideální práci. K Tonymu štěstí to byla ideální oběť. Nyní zbývalo jenom čekat.

Hodiny se přehouply přes půlnoc a Tony stále udržoval hladinku. Věděl o sobě a ruce měl jisté, přestože v hlavě už měl ten známý pocit příjemného poblouznění.

V jednu hodinu ráno bar zavíral.

Tony už čekal venku, schovaný za popelnicemi. Nezúčastněnému by připadal snad jenom jako bezdomovec choulící se ve stínu. Uběhla další hodina, kdy nikdo nešel. Děvčata pravděpodobně uklízela bar. On čekal. A pak uslyšel to povědomé klapání podpatků.

Pootevřel jedno oko.

Pramen zlatých vlasů ho ujistil, že se jedná o správnou dívku. Neslyšně vstal a rozhlédl se. Byla sama.

Udělal dva kroky. Blondýna se otočila a hrůzou vytřeštila oči. Tonyho zjevení nahánělo až démonickou hrůzou.

Jeho ruka sevřená v pěst se vymrštila a udeřila oběť do ohryzku. I kdyby chtěla křičet, přes pohmožděné hrdlo by nevyšla ani hláska. Druhý úder směřoval na čelist. Servírka upadla do bezvědomí.

Vytáhl z kapsy skalpel a dal se do díla.

Opravdu z ní nevyšla ani hláska.



…………………..

Uběhl týden a vražda byla všude v novinách. Vrah nechal brutálně znetvořené tělo v uličce, kde ho ráno našla policie. Na obou stehnech měla široké řezné rány, které však byli otevírany postupně, dokud se vrah nedostal k tepně. Pak teprve mladá dívka zemřela.

Tony ty zprávy sledoval jako nový člověk.

Alkoholové nutkání bylo pryč a stejně tak touha po Gině. Bylo to až osvobozující po těch letech, kdy ona vybírala dívky a on jen sloužil jako její nástroj.

Nejspíš bude nakonec muset i Ona odejít nadobro z toho světa, ale s tím chtěl ještě počkat.

Třídil si takhle myšlenky, zatímco v televizi akorát končilo zpravodajství. Chtěl vstát a jít si pro pivo. Jakmile však udělal první krok, udeřilo ho něco do zad a projelo ním padesát tisíc voltů.

Pak přišla tma.

………..

„Říkala jsem ti, ať beze mě nehřešíš, Tony, ale ty sis nedal pokoj, že?“ Zaznělo mu do ucha.

Trhnutím se probral, jen aby ke svému šoku zjistil, že visí v postroji na jednom z háků ve sklepě. Kolem krku ucítil stahující se smyčku, kterou Gina zrovna přivazovala ke stropní traverze. Prakticky, jakmile by postroj uvolnila, oběsil by se.

Ruce měl spoutané plastovými pouty, přesně tak jak to dělali s těmi dívkami.

„Proč Gino?“

„Protože ses stal přítěží. Dokud jsi to dokázal ovládat, nebyl jsi problém. Dokonce jsi byl roztomilý s tím svým „Miluji tě, Gino“, ale teď jsi zničil všechno, co jsme prožili.“

„Takže ty mě nemiluješ?“

„Tony, chystám se tě oběsit a tvoje největší starost je jestli k tobě, chovám nějaké citové pouto? Už nejsme na výšce.“

„Tak jdi do prdele, ty krávo pitomá. Měl jsem tě sejmout na tom parkovišti.“

„Bla bla bla, jo měl, neudělal jsi to. Kdybys minulý týden zůstal doma a nešel si zalovit sólo, asi bych to ještě s tebou nějaký čas vydržela.“

Z jeho úst se vydrala záplava sprostých slov. Bolelo ho srdce, cítil se zrazený, a to zraňovalo mnohem víc, než tehdy před lety, kdy jí nemohl mít a číhal pak na ní v útrobách podzemního parkoviště.

„Už jsi skončil.“

„Neskončil.“

„To nebyla otázka,“ řekla a s těmi slovy povolila vázaní u postroje.

………

„Policie našla na základě anonymního udání pachatele již mrtvého. V domě se našlo velké množství BDSM materiálů, postrojů a chirurgického náčiní. Podle prvních odhadů je možné, že zvrhlému pachateli padla za oběť skoro dvacítka dívek,“ zaznělo z televize.

„Drahá, není to ten Antony, s kterým si chodila na výšce?“

„Hmm, ukaž. No nevím vypadá podobně, ale kdo ví. Tonyho jsem už skoro pět let neviděla,“ řekla Gina a se zvláštní jiskrou v oku se zadívala daleko za sebe.