krvelačná

Psychická nevyrovnanost na stupnici od 1 do 10?! 16, ono vystřílet půlku nákupního centra asi není úplně cajk. Měla bych tu špatnou náladu začít řešit asi trošku jinak, třeba nějakou kreativní činností. Na druhou stranu, nikdo mi nemůže vytknout, že tohle není dostatečně kreativní.

Každopádně jelikož ještě žiju a v ruce mám stále pistoli, tak je opětovně vidět, že naše ozbrojené složky selhaly – teda ono by se o selhání dalo mluvit až ve chvíli, kdyby normálně fungovaly.

Tvle, to snad není možný, co je tohle zač. Člověk se úplně v klidu prochází v nákupním centru, vystřílí půlku návštěvníků pár jich podřízne břitvou a nikdo nic, i když je fakt, že já už teď spíš vypadám jak reklama na novej krvák co jde do kin, snad jediný co nemám od krve jsou lejtka... By za mnou za chvíli mohl někdo přijít a chtít se vyfotit – ty lidi jsou jak tupý stádo ovcí.

Je fakt, že když sem se ráno probudila, měla jsem za to, že to bude pořádně zkurvenej den, no, ve výsledku ne pro mě – teda alespoň zatím, i když, na tyhle fleky už asi ani Vanish nepomůže.

Prostě, je to hrozně jednoduchý, už jenom ta blbá snídaně mi naznačovala, abych nepřekračovala práh dveří a svůj čumák nestrkala mezi lidi. Kafe si omylem osolim, připálí se mi omeleta a tousty jsou jak uhlí? Nj, start do novýho dne, jak má bejt!

Když se něco kurví delší dobu, tak to logicky musí vyústit v nějakej pořádnej průser. Člověk potřebuje trochu upustit páru. Některý pošahanci si rozřezávaj předloktí, jiní se jdou vylejt jak dobytci, no a někteří si prostě zahrajou GTA, ale live. Vždycky jsem tyhle hry měla hrozně ráda.

Asi sem dycky byla trochu magor, ale kdo by kdy řekl, že to skončí takhle. Je teda fakt, že návštěva psychiatra mi nikdy nepřipadala jako „příjemně strávené odpoledne“. No, tak teď už asi nemá cenu to moc rozpitvávat. I bez odborného posudku si troufnu říct, že už je trochu pozdě a že má osobnost asi nebude úplně vyrovnaná.

Když si to tak vezmu, je to docela sranda. Ano, jsem si zcela vědoma toho, že to nezní zcela v souladu s všeobecnou mírou dobrého vkusu… Ale když už mám svoje oblíbený conversky od krve, tak je mi upřímně úplně u prdele, co je a co není všeobecná míra dobrého vkusu. Stejnak tenhle pojem vymyslel nějakej pošahanec s titulem, kterej neuměl pořádně vyjádřit, co vlastně chce nebo nechce. Proč se s tím obtěžovat, když se to dá tahle krásně zamaskovat a schovat za to vlastně cokoliv.

A to je ono, v dnešní době se nikdo neumí normálně a přímo vyjádřit – všichni se schovávají za definice, tabulky, doporučení a bůh ví co podobného? Kurva k čemu to jako má bejt? Vytvoříme si bandu robotů, kteří nebudou schopni jediného normálního slova? Beze špetky kreativity, sarkasmu a „absurdních vyjádření“.

Já se tu rozčiluju nad takovejma kravinama a oni mi zatím utíkají další bludišťáci. Jestli to budu brát jako nějakou poetickou procházku po nákupáku, s cílem koupit si tu úžasnou novou řasenku, protože až mrknu, tak moje řasy způsobí uragán, tak tenhle challenge pro mě asi moc dobře nedopadne – ne, že bych chtěla být pesimistou, ale už teď to šacuju na to, že skončím s kulkou v hlavě a to nejsem Sibyla, ač by se mi to teď pekelně hodilo. Zajímalo by mě, jestli je možný si tohle kolo zopakovat, anebo fakt „game over“, proč jen tady člověk nemůže použít nějaký cheaty?

Ha, už je to tady. Člověk se jde trochu umýt na WC – jelikož krev v očích opravdu není nic příjemného, to mi můžete věřit. Tak nejen že to stále nikomu nepřijde divné, všichni se dokonce usmívají, div vás neplácají po zádech, jako šikovné štěňátko, co udělalo loužičku na noviny – pak ať se mi fakt někdo diví.

Ježiš, ona se ta čubka se mnou fakt chce vyfotit? Boha jeho, co sem komu udělala – teda vlastně vim to až moc dobře, sice ne jmenovitě, ale vím – a jí se teď stane nemlich to samé a chudák to ještě odnese i za ty ostatní, ne že bych byla mrcha, ale tak kolektivní vina, ne?

Přesně tak, jak sem to nechtěla. Vypadalo to jak klasická znásilňovací scéna z nějakýho pošahanýho thrilleru – takže uměleckej dojem? Hm, na stupnici 1 – 5, z čehož 5 je nejlepší, tak mám tak slabých 1,5 bodu. Tohle budu muset ještě vypilovat – teda jestli na to bude dost času, ale co by nebylo, než si někdo všimne, že tu vraždím, tak to tu bude jak v Midsomeru. Ale ono to o moc líp asi udělat nepude, když se někoho snažíte břitvou podříznout na záchodcích, tak ten uměleckej dojem bejt skvělej nemůže.

Nejhorší - ta čubka se chce s Váma vyfotit, slušnost by byla, že se zeptá a počká na odpověď a ne, že Vás místo odpovědi rovnou chytne kolem ramen, nahodí duckface a iPhonem si to chce blejsknout na frcbuk.

Tak co asi, člověk ji narve loket pod krk, couvne a napere to s ní do zdi. Tyhle čubky se fakt moc bránit neuměj. Rána do hlavy o dlaždičky jí nejspíš přesypala piliny v hlavě, ono tam toho totiž víc mít nebude. Ale tak nebudu jak ty závistivý ženský a klidně přiznám, že tvářičku má pěknou. A je to tu, ono to prostě jinak nešlo - klasika, když frajer sklopí hlavu k dekoltu a zhluboka se nadechne – ano, musela jsem to udělat – ale víte co, kolikrát se vám takováhle situace za život naskytne? Teda takhle přivonět si můžete, to jo, ale nikdy neucítíte strach a nebudou Vám pulzovat všechny části těla. Trapáren už bylo dost. Hezky jeden rovnej řez, jak když klouže nůž máslem – břitva je prostě kouzelný nástroj, co Vám budu povídat.

V tom jejím výrazu bylo něco…jak bych to jen – asi zděšeného, ale nejsem studovaný odborník na profilování a tak. Každopádně vypadala dost strašidelně ve výsledku – kór ty svině vypnuli proud. Že by na to už přišli? Nechce se mi ani věřit. No nic, tady panenku holt zanecháme o samotě, snad se nebude bát a teď už to bude trochu na ostrý lokte.

Teď teprve začíná pořádnej challenge – připadám si trochu jako Lara Croft, teda až na to, že nemám prsa, nejsem bruneta a vlastně pořádně střílet taky neumim.

Kdybych to měla dneska počítat – no, tak dobrejch 40 můžu mít na kontě úplně v klidu, nicméně se budu muset spokojit s odhadem, opravdu to tu nezačnu procházet a nezačnu koumat, kde se válí jaká mrtvolka a čárkovat si to, nebo jak je v dnešní době zvykem – evidovat si je do tabulky podle charakteristických znaků – na to už nemám moc čas.

Když nad tím teď tak přemejšlim, tak sem se na to asi měla radši vykašlat. Kurva tohle fakt nebyl dobrej nápad. Do hajzlu, teď už se z toho asi nevykecám – nebo že bych se tvářila, jakože nic a s hláškou „já to nebyla“ odešla domů a dala si horkou vanu a kakao? Hm, hm, trocha paniky? Že by to na mě přece jen dopadlo, holt tohle není žádná komedie.

Víte, že pohled do hlavně nabitý zbraně je opravdu dechberoucí? a nejen to…