Obraz

Potřebu spánku zabarikádoval čtvrtým hrnkem kávy. Myšlenka na blížící se uzávěrku absolutně nepomáhala k soustředěnosti, ale jelikož mu slušně hořelo za zadkem, slíbil si ještě pár hodin čisté práce. Jako grafik měl nyní za úkol vytvořit dílo, které by trefně a výřečně zobrazovalo dokonalost lidského těla. Usoudil sice, že jde o prachobyčejný kýč, ale právě díky podobným nesmyslům si mohl dovolit luxusní byt v nejvyšším patře domu v luxusní čtvrti. Postavu zachycoval po částech, které pak propojoval v grafickém programu. Toho dne se soustředil na horní končetiny a tabletem stínoval každý chloupek na jejich pokožce.



Z palčivého světla monitoru ho pálily do oči, na jazyku cítil protivnou chuť kávy. Než si šel lehnout, vklouznul ještě za bar v obývacím pokoji a dopřál si pořádnou lampu ethanolu. Nesnášel spánek, podle jeho názoru by čas v posteli dal využít k něčemu plodnějšímu. Usoudil však, že se buňky zabité jeho nezdravím způsobem života musely čas od času obnovovat, a tak do svého rozvrhu vždy nějaké ty 3 hodinky denně vkloubil.
O moderně zařízený byt se mu starala mladá dívka s bujným poprsím, přicházela každé ráno mimo neděli přesně v 7 hodin. Touhle dobou pan Shaw obyčejně vstával, a sotva rozlepil oči, spatřil své prádlo úhledně srovnané v komínku u postele. Natáhl se pro ovladač a chvilku se věnoval upouštění přebytečného tlaku amsturbací. Jeho unavená tvář, momentálně zkřivená orgasmem, na něj civěla z masivního zrcadla na protější stěně.
Koupelnovými záležitostmi se příliš nezabýval, zkrátka všechno, co komplikovalo jeho pracovní plány, se snažil omezit.
Zvykl si, že když to s tím honením vzal moc rychle, nemohl pak několik minut používat ruku. Dnes to zjevně přehnal, neboť měl pocit, jako by mu dlaň zbombardovalo vosí letectvo.
„Dobré ráno,“ přivítala ho služebná. Zrovna vymačkávala pomeranče do objemného džbánu. Kuchyně voněla po slanině. „Dobré,“ odpověděl. Dychtivě popadl laptop, připojil ohromný monitor a rozvalil se v koženém křesle. Sotva na pánvičce dobublala snídaně, suše prohodil: „Dneska nebudu jíst, ukliďte to.“
Jeho ruka protestovala škubáním, Snažil bolest ignorovat, a začal vyhledávat obrázky ukázkových penisů, které by použil pro vytvoření nádobíčka svého Alfréda (tak pojmenoval onen prototyp dokonalosti, na němž pracoval).

Po 3 hodinách kreslení perfektního údu se odebral na toaletu vyprázdnit rozbubnovaný močák. Jindy úlevná záležitost mu způsobila uragán v těle. Krev ošplouchávala stěny jeho cév a obrovská vlna tlaku vystřelila z močového trubice do nervových zakončení po celém těle. Vycházející tekutina dostávala čím dál tím podivnější barvu. Bolestí se skácel jako odstřihnutá loutka. Po několika minutách strávených na studené pomočené podlaze se dopotácel do obývacího pokoje za bar.

Ztratil chuť věnovat se dál penisům, zkusil načrtnout oči, brány do duše Alfrédovy. Ponořil se do postupně se objevujícího a hypnotizujícího pohledu. Pracující ruku jako by vedla neviditelná síla. Zavřel oči a oddával se hřejivému pocitu, jaký zažil naposled na kokainovém večírku. V duchu se přenášel do jiného světa. Poletoval vlastními myšlenkami, měl pocit, že hledí sám na sebe a byl opravdu pyšný. Cítil podivnou vibraci a veškeré zvuky jako by uvízly za skleněnou stěnou. Následovalo hučení.

Jakmile se trochu vzpamatoval, zjistil, že skutečně koukal na vrásčitého workholika s úchylným výrazem ve tváři, jak laskal počítačovou klávesnici a tabletovou tužkou rejdil po kluzkém povrchu desky zachytávající každičký tah. Jímala ho hrůza, když se rozhlédl kolem sebe. Po levé straně ležela rozplácnutá ruka a pod sebou spatřil návrhy penisů, na nichž před hodinou pracoval. Snažil se křičet, ale nedokázal zapojit jediný sval na obličeji, kromě těch kolem očí. Kromě těch, které před chvílí nakreslil.

Nořil se do své práce, až svou duši zaprodal hučícímu harddisku. Pochopil, že čím déle postava naproti němu tvořila, tím více se vracel cit do všech jeho údů. Postupně sledoval, tělo pracujícího muže křivící se do hybridních tvarů. Proměna byla dokonána. Kožené křeslo zelo prázdnotou.

Služebná přistoupila k obrazovce s prachovkou v ruce. Na okamžik zaváhala, rozhlédla se po místnosti a přejela dlouhým červeným nehtem po klávesách. Spatřila svého šéfa, tak dokonale vykresleného.


Z druhé strany ji sledoval on. Poslední výhled na kypré tvary zastřela tabulka, na níž bylo zrcadlově psáno: „Opravdu chcete tuto složku přesunout do koše?“